„Jako kapitán jsem se snažil být především nestranný. Objektivní. Byla to pro mě ohromná pocta," říkal František Pospíšil, vlastně nejúspěšnější a nejdéle sloužící kladenský kapitán.

Koneckonců Kapitán se jmenuje i kniha, kterou spolu s ním napsal Jiří Macků.

Céčko na dresu mu přišili před slavným šampionátem v Praze v roce 1972. Tehdy měl legendární Josef Černý dost kritiky na svou osobu a s reprezentací se rozloučil.

Trenér Pitner měl jasno a Pospíšil pak Čechoslováky vedl do dlouho nejspěšnějšího období našeho hokeje, když třikrát nechali za zády i nepřekonatelné Sověty.

„Měl jsem radost, že mohu v týmu vůbec být. Poznal jsem skvělé hokejisty. Měl jsem céčko na dresu a vedl hvězdy první velikosti. Dělal jsem maximum, abych to klukům moc nekazil," usmíval se v rozhovoru pro hokej.cz hokejový elegán a tím, že si nikdy nehonil vlastní triko.

Takoví ale byli i jeho následníci, včetně těch, kteří hokejově vyrostli na stařičkém kladenském zimáku.

Dnes jen prvoligovém, teskně vzpomínajícím na staré časy, byť několik pozdějších reprezentačních kapitánů je pořád ještě aktivních a dva z nich dokonce figurují v aktuálním týmu pro MS v Paříži a Kolíně.

Tomáš Plekanec, který je už na desátém MS (a fanoušci ho už kvůli tomu opěvují), s grácií přenechal céčko o osm let mladšímu Jakubu Voráčkovi. A po horší sezoně v Montrealu se bude soustředit spíš na svoje výkony.

Rusovlasý divočák z Philadelphie má navíc úplně jinou povahu, výbušnější. Zatímco Plekanec je klidnou silou, Voráček je víc slyšet v kabině, na střídačce i ledě.

A není troškař, chce zlato.

Možná proto trenéři volili změnu oproti Světovému poháru. „Trenéři zkrátka řekli, že jsem kapitán a hotovo. Pleky moc dobře ví, co dělá. Jedeme tam jako mančaft," hlásil Voráček po příletu do Paříže.

A kdybyste přece jen chtěli hledat za změnou céčka nějaký problém, zapomeňte.

Tihle kamarádi to opravdu udělali pro tým.

(PRO ZVĚTŠENÍ KLIKNĚTE)

Osm kladenských kapitánů národního týmu.Zdroj: Deník