Poslední krach přímo s výchovou mládeže spojovat nechce. „To bychom se museli vrátit možná o deset patnáct let zpátky. A té negace je v českém hokeji v současnosti i tak moc. Je to určitě o lidech, kteří s mládeží pracují, a také v přístupu samotných hráčů a rodičů. Jako trenéři i pedagogové musíme k práci s dětmi přistupovat co nejlépe,“ shrnul složitou odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku.
Systémové změny? Pomoci by podle něj mohlo snížení počtu účastníků v nejvyšších ligách nejstarších mládežnických kategorií a návrat k vícestupňovým úrovním soutěží. Hráči by tak podle Hakena byli už od útlejšího věku pod větším tlakem a zvýšila by se i konkurence.
O čem konkrétně mluvil, čtěte na dalších stránkách…
O největším problému v práci s mládeží
Trochu se změnila doba, což ale slyšíme pořád a vymlouvat se na to je hloupost. Dětí teď máme méně, než jsme mívali. Rozrostla se různorodost sportů, které mají na výběr. Už to není jen fotbal a hokej jako dřív. Není takový výběr. A je o to důležitější, jak se s nimi pracuje. V tom vidím asi největší problém. Pak můžeme řešit nastavení soutěží v rámci svazu, rozdělení kategorií, konkurenci. Tohle slovo je teď hodně používané, ale je spojené právě s tím počtem. U dětí se pak peru ještě s jednou věcí. Chybí mi ve většině případů stoprocentní zaujetí něčeho dosáhnout, hlavně v nekomfortních situacích. Říkám tomu, že chybí vášeň pro daný sport, nejen pro hokej. Chtít vyhrát, být soutěživý.
O počtu účastníků v soutěžích
Některé soutěže se v počtu účastníků rozrostly. Když se budeme bavit o rozvrstvení u starších žáků, dorostu a juniorů, myslím, že v těchto kategoriích hraje nejvyšší soutěž zbytečně moc týmů. Kvalita pak hraje obrovskou roli. V týmech je to bez jakéhokoli výběru a hrají skoro všichni.
O tlaku na mladé hráče
Osobně si myslím, že by na děti měl být v soutěžích větší tlak. Vždycky u nás bylo, že starší žáci měli dvoustupňové soutěže – nižší a vyšší. I přechod mezi kategoriemi by pak mohl být o něco jednodušší. Děti by věděly předem, že přijde tlak a konkurence. Úmrtnost by pak nebyla tak vysoká. Takhle přijde první neúspěch, nejde jim to jako v žácích a hned přestanou. Je důležité se naučit pracovat s tím, že se setkají se staršími ročníky, utváří to do budoucna i charakter hráčů a připraví je na problematické situace.
O odchodech hráčů do zahraničí
Spousta dětí nám odchází ve věku čtrnácti až šestnácti let do zahraničí. Řada hráčů, kteří by měli spíše zkvalitňovat úroveň soutěží u nás, je ve Finsku, Švédsku. Rodiče si myslí, že to tam je pro ně lepší a přínosnější. Neztotožňuji se s tím. Nejkvalitnějších, kteří pak odejdou do Kanady, ať už do juniorských nebo dospělých soutěží, je jen zlomek. Měli bychom rodiče více přesvědčovat, aby neodcházeli takhle brzy.
O propojení se školou
Dost často se probírá, že naše školství není nastavené jako třeba ve Švédsku. Mám na mysli propojení, kdy kluci mají možnost jít ráno na trénink, pak být třeba jen čtyři hodiny ve škole a znovu trénovat. V období od patnácti do osmnácti je objem tréninku podstatný. Nevymlouval bych se na to, že organizace tréninků a školy je v zahraničí lepší. Jak znám podmínky pro mládežníky u našich klubů, a nejen extraligových, hodně moc se zlepšily. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že v tom není rozdíl mezi českým klubem a finským.
O práci s mladými
Náborovým akcím klubů, nebo i s podporou svazu, se věnuje dostatečná medializace a je to vidět. Od čtvrté do šesté třídy, myslím, počet dětí v republice hodně vzrostl. Čím víc se ale blíží ke kategorii starších žáků a k přechodu do dorosteneckého a juniorského věku, měla by v tréninku kvalita jít přes kvantitu. Ve starších žácích pak hodně dětí se sportem končí, protože už nevidí, že budou úplně nejlepší, jako si myslí na začátku. Důležití jsou v tomto rodiče. Stejně jako ve škole to musí být o spolupráci, důvěře. Je potřeba zmiňovat i realitu, že každý nebude hrát NHL nebo extraligu a nebude se hokejem živit.
O špatné náladě v hokejovém prostředí
Hokej je teď vnímaný hodně negativně, což mě moc mrzí. V hokeji se pohybuji dvacet let. Potkávám lidi, kteří to berou tak, že se nic neděje. Spousta ale bere hokej zodpovědně, vážně, mají k němu vztah. A nejen k tomu sportu, ale k dětem, pro které to děláme. Ta negace je o to nepříjemnější, že do budoucna přicházíme o talentované hráče. Pokud nemá nikoho, kdo by ho k hokeji přivedl, tak si u něj doma jen přečtou, že hokej je špatná věc. To určitě není dobře a nepomáhá to.
O možném řešení
Souhlasím, že by se měl dát prostor všem lidem, kteří v hokeji nejen něco dokázali jako hráči, ale právě i těm, kteří s dětmi pracují. Byl bych jen pro, kdyby někdo kompetentní ze svazu něco svolal a byly zde jasně řečené nejrůznější názory. Spoustu jich vnímám jen přes média, a to je špatně. Veřejnost si kolikrát jen přečte postřehy lidí, kteří spolu nejsou schopní komunikovat u jednoho stolu. To byl měl být asi základ všeho. Říct si navzájem i opačné názory a najít pak správnou cestu. To jsem za poslední dobu u mnoha lidí neviděl.
