Odbyl jste si premiéru v Českých Budějovicích. Hned den na to, jste si připsal start i proti Plzni. Jaké byly první zápasy za dospělé, opadá už z vás nervozita?
Bylo to obtížné. Sice jsem s kluky trénoval delší dobu, ale nevěděl jsem, do čeho jdu. Zápas je přece jen náročnější než trénink. Po Budějovicích jsme neměli ani den na regeneraci, tak to bylo zvlášť ve třetí třetině těžké. Už jsem byl hodně zatavený. Ale nervozita ze mě začala opadat. A věřím, že to bude každým zápasem lepší.

V obou zápasech jste měl slibné šance, a tak ani moc nechybělo, abyste se uvedl gólem…
V Budějovicích jsme měli přesilovku. Dostal jsem přihrávku nejdřív trefil hráče. Dostal jsem se i k dorážce a jejich gólman mi to skvěle vytáhl. Prostě se nepoštěstilo. Je vidět, že šance mám, tak gól snad také brzy přijde. Pomohlo by mi to opravdu moc i psychicky.

Naopak před druhým gólem Plzně jste se srazili se Šimonem Jelínkem. Bylo to o špatné domluvě?
Přesně tak, špatně jsme se domluvili. Zahlédl jsem Šimona na poslední chvíli. Snažil jsem se mu vyhnout, jenže bohužel jsme se srazili a dostali jsme z toho gól. Byla to podceněná situace.

Při srovnání s ostatními hráči je vidět, že jste opravdu hubené postavy. Nelimituje vás to v soubojích či jako centra na buly?
V soubojích je to těžké. Je vidět, že někteří hráči soupeře jsou silnější. Ale nemyslím si, že by mě to limitovalo. Docela dobře se s tím peru. Co se týče buly, tak tu zrovna trénujeme s Adamem Kubíkem, který mi radí, jak ji hrát. Jsou ale těžké.

Máte příjmení, které nezní česky. Můžete objasnit jeho původ?
Jméno mám ruského původu. Ale už je to hodně generací. Sám už ani nevím o žádných předcích nebo známých, které bych tam měl. Jinak jsem začínal s hokejem v Berouně.

Nehrajete hokej v rodině sám. Skvělá pověst předchází i vaši mladší sestru. Vedli vás k hokeji rodiče nebo jak se to přihodilo?
Začal jsem hrát hokej a ségra na mě koukala na stadionech. Pak ji to také chytlo a začala hrát. Tak uvidíme, jestli jí to vydrží.

Jan Šejhl