„Cítili jsme bezmoc, protože jsme s tím nemohli nic udělat. Bylo mi hrozně líto kluků, kteří takhle zakončili svoje juniorské kariéry,“ popisuje kladenský obránce Jiří Ticháček, který už se s Rytíři chystá na další boje o udržení v extralize.

Česko odstartovalo prestižní turnaj dvacetiletých soubojem s nejtěžším možným soupeřem – Kanadou. Naši mladici se postavili hlavnímu favoritovi turnaje beze strachu a v první třetině vedli už 3:1. Soupeř ale ještě do přestávky srovnal a ve zbytku utkání využil tři přesilové hry. Konečný výsledek 3:6 ovšem dával slibné vyhlídky do dalších utkání. Souboj s Německem to ale nepotvrdil. Češi, kteří byli nuceni hrát jen na pět obránců, nenavázali na dobrý výkon a prohráli 1:2 po prodloužení.

Následovat měl duel s Finskem, ten už se ale neuskutečnil. Z Kanady přišla informace o pozitivním testu jednoho z českých hráčů a seveřané vyhráli kontumačně 1:0. Nedlouho poté pak padl krutý verdikt. Kvůli dalším pozitivním testům na koronavirus byl turnaj předčasně ukončen. Český výběr měl domů odletět už na Silvestra, těsně před odletem byl ale vyveden z letadla. Příčinou mělo být nevhodné chování ruské výpravy, které odnesli i čeští hokejisté. Důvod? Podobné oblečení, podle kterého hodila posádka všechny do jednoho pytle.

Přes všechny nepříjemnosti se ale mladí hokejisté nakonec dostali domů a už se mohli připojit ke svým klubům. Obránce Jiří Ticháček naskočil hned v pondělí opět do tréninku s extraligovými Rytíři, se kterými se chystá na jeden z nejdůležitějších soubojů sezony! V úterý se totiž Kladno utká v Chomutově se Zlínem, tedy svým přímým konkurentem v boji o udržení. „Moc se na to těším, protože to bude dobrá zkušenost,“ říká mladý bek.

Vrátil jste se z neúplného mistrovství světa do dvaceti let. Jaká to byla zkušenost?
Bylo to super, užil jsem si tam každou chvíli. Hrálo se v krásné hale, měli jsme i štěstí, že jsme si zahráli proti Kanadě, což byl skvělý zápas. Bohužel to skončilo takhle brzo. Je to škoda.

Co vám ukázalo měření sil s nejlepšími Kanaďany ve vaší kategorii?
Kvalita Kanady byla samozřejmě obrovská, řekl bych ale, že jsme se s tím popasovali dost slušně. Dostali jsme tři góly z přesilovek, které se hrozně špatně bránily. Kanaďani byli velcí, silní a hrozně rychlí. Byli zkrátka na TOP levelu. Bylo to vidět.

Odehráli jste jen dva zápasy, vy jste si ale na vytížení stěžovat nemohl. Druhý zápas jste hráli jen na pět obránců. Jak náročné to bylo?
Situace byla bohužel taková, nic jsme s tím dělat nemohli. Každému se ale hraje lépe, když hraje hodně. Občas to teda byl záhul, ale jinak to bylo v pohodě. Mrzí jen to, že jsme ze zápasu neodešli vítězně.

Zápas proti Finsku už se neodehrál kvůli pozitivnímu testu. Jak jste se dozvěděli, že máte někoho pozitivního?
Hned ráno, když jsme vstávali, nám to psal do skupiny manažer. Ať zůstaneme všichni na pokojích, protože máme pozitivního. Neměli jsme už ani chodit na snídani a další informace jsme dostávali postupně.

Krátce poté přišla i informace o konci celého turnaje. Co se vám honilo hlavou?
Bylo to smutné. Cítili jsme bezmoc, protože jsme s tím nemohli nic udělat. Bylo mi hrozně líto kluků, kteří takhle zakončili svoje juniorské kariéry. Nás to naštěstí může potkat ještě příští rok. Pro kluky, pro které to byla poslední šance, to ale muselo být hrozné.

Po turnaji se toho hodně napsalo o tom, jak se na mistrovství dodržovala opatření. Popište, jak to probíhalo u vás?
Byli jsme ve svojí bublině. Měli jsme vymezené prostory, vlastní patro na hotelu a na zimáku vlastní kabinu a prostory. Všechno jsme dodržovali. Co jsem ale slyšel od kluků, tak bublina byla minulý rok drsnější. Když jsme přecházeli do našich prostorů, tak jsme šli přes průchod, kde mohli chodit i jiní lidé. Párkrát jsme se tam s někým potkali, i když jsme se tomu snažili vyhýbat.

Víte, kde se mohl onen pozitivní spoluhráč nakazit?
Vůbec nevíme. Naše trasa byla jenom pokoj, meeting room a zimák. To bylo všechno. S nikým zvenku jsme se nepotkávali. Viděli jsme, že tam nějací lidé jsou, ale že bychom se s nimi bavili… To určitě ne.

Dalším velkým tématem byla vaše cesta domů, která se odložila údajně kvůli chování ruských hokejistů na palubě letadla. Co se tam stalo?
Já osobně byl hodně unavený a chtěl jsem už letět domů. V letadle jsem dostal místo blízko ruských hokejistů. Každý v letadle musel vidět, že se nechovali tak, jak měli. Hygienická pravidla, která byla v letadle nastolená, nedodržovali a kvůli nim nás vyvedli. Hodili nás všechny do jednoho pytle.

Mluvilo se i o tom, že Rusové měli už na letišti popíjet alkohol. Zaznamenal jste to?
Viděl jsem je jen v letadle, že tam něco vyndávali. Přímo na letišti ale ne, jen v letadle, než nás vyvedli.

Kdy jste nakonec dorazil do Česka?
Přímo domů jsem se dostal v neděli v deset večer. Měli jsme cestu přes Frankfurt, kde jsme byli dopoledne. Než jsme všechny věci našli, dali dohromady a dorazili do Česka, tak bylo deset večer.

Mistrovství dvacetiletých je vždycky spojené s Vánoci. Jak jste je trávili?
Bylo to pro mě něco nového. Poprvé v životě jsem na Vánoce nebyl doma. I díky tomu je ale tenhle turnaj kouzelný. Přes svátky můžeme být s kluky a hrát hokej v Kanadě, což je úplná bomba. Vynahradili jsme si to tam společnými Vánoci. 24. prosince jsme měli týmový večer, dali jsme si řízek a snažili se nám připravit i bramborový salát. Moc to ale nevyšlo. Pak jsme měli večerní program, my mladí jsme museli zpívat… Samé vtipné věci.

Jaký byl návrat zpátky k extraligovým Rytířům?
V pondělí ráno jsem měl s týmem první trénink po návratu. V úterý bych už měl jít do zápasu se Zlínem.

Co vám říkali po návratu spoluhráči?
Bylo super zase po čase potkat kluky, akorát si ze mě trochu dělali srandu. Hlavně ohledně toho, jak nás vyvedli z letadla. To jsem ale čekal.

Na turnaji jste schytal hodně nepříjemný náraz, za který kanadský hráč dokonce vyfasoval dodatečnou stopku. Jste zdravotně v pořádku?
Naštěstí jo, měl jsem jen tržnou ránu. Nebylo to nic vážného.

Mistrovství bylo odměnou za dobré výkony, teď vás ale čeká zase boj o udržení extraligy. Jak to vnímáte?
Všichni víme, jaká je situace. V úterý nás čeká jeden z nejdůležitějších zápasů. Musíme to zvládnout a jít dál zápas od zápasu, hrát poctivě, sbírat body a hrát nejlépe, co umíme. Moc se na to těším, protože to bude dobrá zkušenost.

Věkem jste stále junior. Jak vnímáte situaci u juniorů Kladna, kteří jsou také na sestup?
Je smutné koukat na to, jak se to zatím vyvíjí. Když byl čas a trenéři mi to dovolili, tak jsem jim šel pomoct a zkoušeli jsme to nakopnout. Bohužel se to vůbec nedaří. Nějaká šance, že se to zvedne, by ale pořád mohla být. Bude to ale těžké.