Zatím poslední šanci dal Berouňákovi jiný Berouňák – trenér Josef Jandač. Jenže olympiáda v Koreji Čechům nevyšla. Na jejich hokej se nedalo moc koukat, v semifinále je vykopli ze sedla Rusové. Růžička měl být ofenzivní zbraní, vždyť ve svém druhém domově Třinci sází góly už roky na počkání. Ale nestalo se tak a nebylo to poprvé.

Pár trenérů na jeho schopnosti zakončit, ale i dokonale přihrát zejména v přesilovkách vsadilo. V reprezentaci to ale nikdy nevyšlo. To samé v ruské KHL, kde to zkusil hned dvakrát, ale pokaždé to netrvalo víc než něco před rok, a zase se vrátil.

Zajímavé je, že okamžitě po návratu mu to v Třinci zase začalo pálit.

Je to zajímavý úkaz. Růžička byl dobrý už v kladenské juniorce, ale bodově rozhodně nevyčníval. To samé v kanadských juniorkách a pak i ve Spartě a Znojmě, ani ve zmíněném Rusku. Jako by mu ušili na míru třinecký tým. Byl vždycky hodně ofenzivně stavěný a Růžičkovi přesně tohle sedělo.

Ať měl vedle sebe Ladislava Kohna, Jiřího Polanského, Radka Bonka či později Andreje Nestrašila, Tomáše Marcinka, Petra Vránu nebo Dana Voženílka, pokaždé se na něj Oceláři mohli dokonale spolehnout. Však byl také u všech pěti titulů slezského hegemona.

Jak dopadne teď na Švédských hrách? Jako na zlatém MS 2010, které však končil jako náhradník? Nebo jako na olympiádě, kde jeho gól proti Kanadě v duelu o třetí místo byl jedinou a ještě kratinkou radostí?

Třeba se právě Radimu Rulíkovi povede najít Martinovi takové spoluhráče a takový post, že využije jeho potenciál. A dostat se ještě jednou na mistrovství světa? A ještě do Prahy?

Byl by to sen, ale Martinovi by po jeho hvězdné kariéře určitě slušel. Co myslíte Vy?