Kliknutím zvětšíteCo vás k hokeji přivedlo a jak jste začal hrát za Berounské medvědy?
Pocházím z Chyňavy, což je do Berouna kousek. Poprvé jsem byl na hokeji v O2 Areně, když ještě v extraligovém utkání hrálo Kladno proti Slavii. Od té doby jsem si tenhle sport zamiloval a doma jsem pořád říkal, že chci jít na hokej. Ze začátku to nikdo nebral moc vážně, až jednou mě mamka s bratrancem dovedli na stadion do Berouna, kde jsem začal hrát. Hlavně díky trenéru Petru Třineckému jsem teď tam, kde jsem; jemu a samozřejmě celé mojí rodině patří obrovské dík za jejich podporu.
Ještě před odchodem z Berouna k Rytířům jste už dostával nabídky převážně od finských klubů. Proč jste se rozhodl pro českou první ligu před lákavým severem?
Musím přiznat, že to bylo dlouhé rozmýšlení. Určitě mě také v Čechách drželo domácí prostředí a chtěl jsem ještě chvíli zůstat s rodinou. Ze začátku jsem si ale myslel, že chci jít pryč. Pak do toho také promluvil koronavirus. V Kladně jsem se rozhodl zůstat možná právě i kvůli tomu, že jsem měl příležitost si zahrát s Jágrem a Plekancem.
To se povedlo, když jste se později připojil do kladenského A týmu, a to už v šestnácti letech. Tímto jste se zařadil vedle hráčů, jak je například Jakub Voráček či právě Tomáš Plekanec, jako v tu dobu vůbec nejmladší hráči, kteří za Kladno kdy nastoupili. Jaký to byl pocit?Odehrál jsem celou minulou sezonu. A když jsem měl ještě možnost takto mladý nastoupit vedle hráčů, jako je Jaromír Jágr a Tomáš Plekanec, to byla opravdu velmi příjemná a zajímavá zkušenost.
Na co velmi rád z tohoto krátkého období vzpomínáte?
S Plekym jsme hodně často pracovali na vhazování. Nechal si z Montrealu poslat svoje vhazovací zařízení, s kterým jsme poté často pracovali. On má hodně vhazování nahrané z NHL a patří k výborným bulařům. Dával mi opravdu cenné rady.
Po roce v Kladně jste odešel do OHL hrát za juniorský tým v americkém státě Michigan…
Přišlo rozhodnutí, že bych rád zkusil Ontario Hockey League a naskytla se příležitost v Saginaw Spirit. Za to jsem strašně rád, protože hokejový styl, co tu hrajeme, mi úplně sedl a moc mě to baví. A docela se mi daří. Takže to s draftem do NHL vypadá nadějně.
Jak draftu jdete naproti, třeba v rámci vlastní přípravy?
Kdyby mi před sezónou někdo řekl, že možná budu draftovaný v prvním kole, vůbec bych to nečekal. Jak jsem už naznačil, v Saginaw prožívám skvělou sezónu, to je velké plus. Navíc už v letní přípravě jsme se do toho pustili s Ladislavem Jenčíkem, výborným kondičním trenérem. Nyní se hlavně snažím stále pracovat na síle a bruslení, což jsou věci, o kterých vím, že potřebují zlepšit.
V čem naopak vynikáte?
Určitě hokejové myšlení a čtení situací, možná proto jsem měl vždycky rád styl Pavla Dacjuka, jenž byl velmi technicky vybavený hráč, který to dokázal na hřišti dobře zúročit. Myslím si, že jsem silný na puku a cítím se velmi dobře v přesilovkách. A možná právě díky společným tréninkům s Plekym si věřím také na vhazování.
V této souvislosti vás média označují jako jeden z největších mladých talentů českého hokeje. Jak to vnímáte, je to motivace nebo jakási v patě tlačící odpovědnost?
Jako tlak to určitě vůbec nevnímám. Je to pro mě velkou motivací, která mi pomáhá se stále zlepšovat. O to bych se nicméně snažil, i kdyby to nikdo nepsal (smích). Je určitě velmi příjemné si to o sobě přečíst. Dává mi to obrovskou chuť hrát.
Jak se vám v Americe žije? Co jazyk, vaše generace si přeci jen s angličtinou rozumí jinak, je to tak?
Jedním slovem super. Žiju tady s jedním spoluhráčem v hostující rodině. Bydlíme na americké poměry v menším městečku. Asi největší rozdíl od Čech je ten, že tu je vše takové roztahané a nedá se jen tak někam v klidu dojít pěšky. Městská doprava tu prakticky není, takže se tu bez auta neobejdete. Sám ještě auto nemám, takže mě vozí spoluhráči (směje se). Angličtina byla asi jediná věc, které jsem se trochu obával, ale musím říct, že se to učí opravdu rychle, jakmile v tom prostředí jste. Hodně mi pomohlo, že jsem se připravoval s učitelkou angličtiny. Pak když do toho skočíte, už po třech měsících jsem cítil, že jsem rozuměl a mluvil bez sebemenších problémů.
Odletět v sedmnácti do Států muselo přeci jen být trochu těžší.
Je až nesrovnatelné, jaké tu mají lidé jiné myšlení vůči Evropě. Všichni jsou tu od začátku velice přátelští, snažili se mi hned se vším pomoct. Navíc kluci v kabině jsou také super. Když máme čas, chodíme na večeře, snídaně. Lidé tu jsou fakt hodní, takže ta počáteční obava byla okamžitě pryč.
Co budoucnost? Myslíte na to, kde byste se chtěl vidět třeba za pět let?
To je hodně daleko, ale do pěti let bych určitě chtěl do NHL nakouknout (smích). Určitě by mě také lákalo si v české reprezentaci zahrát na příští olympiádě.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
