„Samozřejmě jsme velice spokojení. Kdo by nebyl s naším umístěním,“ uvedl trenér Richard Žemlička, který mimo jiné také zmínil, že společně s kolegou Doležalem musí mírnit euforii hráčů. „Musíme hráče krotit, aby spadli na zem a začali opět mít pokoru vůči soupeři. Zatím se to daří,“ podotkl trenér Žemlička, s kterým jsme zhodnotili první část soutěže v podání Medvědů.

Jak jste vůbec spokojení s výkony a výsledky první poloviny základní části?

Samozřejmě jsme velice spokojení. Kdo by nebyl s naším umístěním. V přípravném období a v přátelských utkáních jsme se dávali dohromady. Dá se říct, že jsme ani jeden zápas nehráli v kompletním složení. Dávali jsme dohromady i systém, vše bylo v plenkách. Když se pak začala hrát soutěž, tak se postupem času vše stabilizovalo. Dá se říct, že se stabilizoval i kádr a potom to začalo fungovat. Kluci si uvědomili, že když to budou hrát tak, jak mají, tak se budou dělat výsledky a body a můžeme si hokej začít užívat. A dá se říct, že v poslední době si ho užíváme.

Co by vás napadlo, kdyby vám někdo před prvním mistrovským zápasem sezony řekl, že po polovině základní části budete na čtvrtém místě?

To bych bral jako utopii. Samozřejmě jsme za to vděční, ale musíme pracovat dál, abychom se udrželi. Pro nás bylo cílem nehrát spodek. To se zatím daří. Nechceme mít velké oči, protože sezona je dlouhá. Jakékoliv lepší umístění než to, co jsme čekali, je super.

Je těžké krotit euforii hráčů a držet se stále pevně nohama na zemi?

S Jirkou Doležalem to musíme krotit už druhý zápas. Na tréninku se musí udržet stoprocentní kvalita. Hráči vidí, že se daří, že to jde samo. To je právě ta největší chyba, aby si nemysleli, že to takto půjde dál. Musíme hráče krotit, aby spadli na zem a začali opět mít pokoru vůči soupeři. Zatím se to daří.

Jakými slovy byste popsal náladu, která nyní panuje v mužstvu?

Je to taková příjemná euforie, i se společně zasmějeme v kabině. Ve středu si vždy dáme v kabině svačinku, pokecáme si, je to takové uvolněné. Doufám, že to vydrží co nejdéle.

Došlo vzhledem k sérii výher a umístění v tabulce k přehodnocení cílů, nebo stále platí, že hlavním cílem je postup do play off?

Ani jsme se o tom nebavili, zatím je za námi jen první čtvrtina. Pro nás je každé lepší umístění, než to, co jsme měli za úkol před sezonou, dobré.

Dá se tedy nadneseně říct, že vás tolik nevzrušuje, že Beroun je bod za třetím Ústím, ale důležitý je náskok čtrnácti bodů na třináctou Třebíč?

Říká se, že s jídlem roste chuť, ale znovu musím zopakovat, že je důležité zůstat na zemi. Pro nás je prioritou, že máme nějaký bodový odstup před posledními čtyřmi družstvy. A že jsme na čtvrtém místě, na to koukáme spíš tak, že je to příjemné, ale není to podstatné.

Má na současném postavení v tabulce podíl i fakt, že před sezonou přišlo do Berouna několik řekněme urostlejších hráčů?

Dá se říct, že ano. Také se ale musí brát v potaz, že mnohdy nám v zápase nastoupí devět nebo deset dvacetiletých kluků, kteří mají potenciální šanci dostat se do extraligy a mají možnost se hokejem slušně živit. Alfou a omegou je, že hráči pochopili, co po nich s Jirkou Doležalem chceme a zároveň se chtějí zlepšovat, pracují na tréninku na sto procent. Myslím si, že to je nejpodstatnější.

I když herně si nepočíná mužstvo vůbec špatně, v čem zatím vidíte největší rezervy?

Samozřejmě rezervy jsou tam vždy, ale to bych nechtěl ventilovat, aby se na to soupeři nezaměřili. Hlavně jde o proměňování šan­cí.

Mužstvo se ve většině zápasů prezentuje velkou bojovností i obětavostí. Téměř ve všech zápasech jste soupeře také přebruslovali. Jsou toto největší zbraně berounského celku?

Samozřejmě. Máme to podpořeno velice dobrou obranou, ta obětavost do toho patří. Musím hlavně vyzdvihnout Dominika Furcha, který odchytal parádní zápasy a chytá výborně. Musím zmínit i Filipa Novotného, který toho sice tolik neodchytal, většinou chytal venku, ale teď v posledních dvou zápasech nás také podržel a díky němu jsme také udělali body.

Sedí mužstvu více malé hřiště, které je v Berouně?

Těžko říct. Například v Chomutově je velké hřiště a hráli jsme tam velice dobře. Myslím si, že o tom to tolik není. Je to o tom rychlém přizpůsobení se. Neviděl bych v tom nějaký zásadní rozdíl.

V čem vidíte hlavní příčiny, že jste na domácí půdě vyhráli všechny dosavadní zápasy?

Klika byla hlavně, že jsme vyhráli první domácí zápas. Prohráli jsme v Jihlavě první zápas 4:0 a druhý zápas doma byl velice těžký. Vyhráli jsme 2:0 a najednou si to družstvo začalo věřit. Pak jsme další zápas doma vyhráli opět 2:0 a mužstvo to ohromně nastartovalo. Jak dobrý výkon v obraně, tak i gólman odchytal výborné zápasy. To nás nastartovalo a začali jsme si věřit. Co si budeme povídat, v dnešní době je to ze sedmdesáti procent o psychice. Díky tomu, že se to takhle dobře nastartovalo doma, tak od toho se pak odvíjely i další výsledky.

Podle statistik má Beroun společně s Jihlavou aktuálně nejlepší obranu v lize. Předpokládám, že to je úspěch obranné hry celého družstva a nemalý podíl na tom mají i skvěle chytající brankáři…

Určitě.

Dalo by se říct, že brankáři jsou zatím klíčovými hráči Berouna?

Gólmani chytají výborně, ale musel bych vyzdvihnout skoro celé mužstvo. Je super, že hlavně starší hráči pochopili jejich úlohu v mužstvu a jdou příkladem. Jak Jarda Nedvěd, Jirka Novotný, Honza Besser nebo Jirka Jelínek i další jdou v tréninku příkladem a ti mladí kluci se od nich mohou učit. Vlastně od toho se to celkově odvíjí. Musím také říct, že jsme tu měli na trénincích Pavla Brendla, Jardu Hlinku s Honzou Hlaváčem. Myslím si, že i oni nám dost pomohli, protože šli na tréninku na sto procent. Kluci viděli jejich herní dovednosti a myslím si, že něco od nich byli schopni odkoukat.

V čem vidíte největší sílu berounského mužstva? V tom, že hokejisté hrají vyloženě týmově?

Prioritou je to, že hráči pochopili, že jsme všichni na stejné lodi a když se bude tahat za jeden provaz, budou bojovat jeden za druhého, budou výsledky a bude to fungovat. V mužstvu občas bývá nějaký rušivý element. My ho tady nemáme.

V Berouně začíná po letech bídy na hokej opět chodit trochu více lidí. Bavíte se o tom v kabině, že chodí více lidí a postupně se zlepšuje i atmosféra při domácích zápasech?

Určitě. Fanoušci skandují celý zápas, i počty diváků jsou mnohem lepší. Hráči vidí, že když se bude doma vyhrávat a bude se hrát kvalitní hokej, že lidi si sem cestu najdou a samozřejmě je to o fanoušcích. Je to paráda, když lidi fandí a je tu tisíc lidí. I pro hráče je to zadostiučinění.

Vnímáte vůbec v průběhu zápasu atmosféru z hlediště?

Chvílemi ano, když člověk nemusí sledovat něco na ledě, nebo vysvětlovat, či se bavit s hráčema, tak občas si to vyslechne.

Jak jste vůbec spokojeni s podporou fanoušků při domácích zápasech a případně při utkáních venku?

Mě třeba fanoušci obrovsky překvapili, že jezdí i na venkovní zápasy. Když vyberu konkrétně jeden zápas, tak strašně nám pomohli ve Vrchlabí, kde byl zápas velmi vypjatý. Bylo tam hodně diváků a my jsme věděli, že máme šestého hráče do pole. Moc nám tam pomohli.