Luboš Andršt, který dvakrát v Loděnici účinkoval s Michalem Prokopem a Janem Hrubým, se k nám vrací v pátek 21. listopadu s vlastní skupinou. Na pódiích vystupuje čtyřicet let, hrál či hraje například s Vladimírem Mišíkem, Petrem Lipou, Jiřím Stivínem, Emilem Viklickým, Martinem Kratochvílem, Ondřejem Konrádem, Vladimírem „Gumou“ Kulhánkem a dalšími. Andrštovo kytarové mistrovství je zaznamenáno na 37 albech, kde lze najít přes 80 jeho původních skladeb.
Obdivnými slovy poctil Luboše Andršta po společném hraní B. B. King, legenda světového blues. Sám Andršt bývá označován za fenomenálního a legendárního kytaristu; jeho doménou je zejména jazz a blues, také rock, inspiruje se i klasickou a etnickou hudbou.

Luboši, spolu s Radimem Hladíkem a Michalem Pavlíčkem, říká se, tvoříš špičku českého kytarového umu. Kdy jsi začal hrát na kytaru, kdo a jak tě učil?
První kontakt s kytarou jsem měl tak asi ve třinácti letech, ale to jsem brnkal u ohně na chatě nebo na trampu. O takový ty věci kolem rocku a blues jsem se začal zajímat asi v sedmnácti, ale to jsem ještě netušil, že ze mě bude muzikant. Učil jsem se sám. Hrál jsem všechno podle sluchu, a protože jsem dobře „slyšel“ a ruce jsem měl vždycky docela šikovný, šlo mi to rychle. Že mám být muzikant, mi došlo až tak v devatenácti, když jsem hrával s prvními bigbítovými kapelami. Pak jsem tomu podřídil svůj život. Začal jsem sloužit muzice a doopravdy cvičit.

Cvičíš ještě?
Cvičit musíte do posledního dechu. Jinak přestanete být muzikantem. Pohled na stárnoucího muzikanta, který léta necvičí a jde to s ním z kopce, je velmi tristní. Když kiksuje mladý, tak mu to můžete odpustit, protože je šance, že se to ještě naučí. Ale když kiksuje starý, je to konečná. Toho se u sebe nechci nikdy dožít. Necvičím nijak moc techniku, jednak jsem to nikdy nedělal a krom toho hraji dost často, takže si ji udržuji přirozeně. Spíše vymýšlím sóla, sbírám nápady, přehrávám starší věci, abych je nezapomněl a komponuji. Pořád mě to strašně baví.


Připravoval jsi vzdělávací Kytarovou kliniku pro ČT. Co doporučuješ kytaristům, případně muzikantům vůbec, kteří chtějí hrát blues nebo jazz?
Doporučil bych jim, aby si to pořádně rozmysleli, protože uživit se touhle muzikou je snad ještě těžší, než se jí naučit hrát. Pokud si to nenechají vymluvit, tak především: musíte poslouchat tu správnou hudbu, kopírovat pečlivě své vzory, pořád cvičit, a to především svou hlavu. To znamená melodické cítění, frázování a rytmus, hudební paměť, improvizaci, studovat harmonii, cvičit si sluch a učit se stále nové skladby. Hudbu nemáte v prstech, ale ve své hlavě. Musíte se jednoduše stát dobrým muzikantem a pak je celkem jedno, na jaký nástroj hrajete.

Jak vnímáš své opakované hraní s B. B. Kingem?
To mi asi zařídil můj strážný anděl jako odměnu za dlouhou a dobrou službu téhle muzice. Jiné vysvětlení pro to nemám. Ani ve snu mě nenapadlo, že by se to kdy mohlo stát. Byl to samozřejmě vrcholný zážitek a obrovská satisfakce za mnohaletou dřinu a výdrž i přes všechny ty ústrky minulého režimu. Myslel jsem také na všechny české bigbíťáky, kteří tam nemohli být se mnou, a přiznávám, že jsem byl i trochu hrdý, když jsem mohl ukázat, že jsme ani za železnou oponou neztratili totálně krok s touhle světovou špičkou. Od té doby věřím, že je všechno možné, a mnohem lépe se mi dýchá.

V pražských jazzových klubech potkáš poměrně málo Čechů, zatímco tam nebývá nouze o cizince, pro něž je hudba pouhou kulisou ke konzumaci. Lze to změnit?
Neviděl bych to tak tragicky. Řekl bych, že na mě vždycky Češi přijdou i přesto, že je tam dost draho. Na druhé straně skoro nemine večer, kdy si s námi přijdou někteří cizinci (Američani, Britové, Němci, Holanďané) popovídat a vyklubou se z nich muzikanti. Jednou tam dokonce chodil pořád jeden Angličan, a když tam byl potřetí, tak se ukázalo, že je to brácha Gary Moora a že je také vynikající kytarista. Tak jsme si tam rovnou zahráli. Ovšem v mimopražských klubech vašeho typu se cítím nejlépe, protože jsem tam mezi svýma a rozumím všemu, co se tam říká.


Čemu se teď v hudební oblasti věnuješ nejvíce?
Stále hraji hodně blues, i když teď musím dokončit svou poslední jazzovou desku „Moment in time“. Úplně začátkem příštího roku vyjde konečně starý „Energit“ na CD u vyd. Indies a také bych rád vydal na CD/ DVD bezvadný koncert z Šumperského bluesového festivalu, který proběhl minulý týden se spoustou hostů.

Děkuji a přeji Tobě i publiku vydařený večer.