Toto naleziště tak bezpochyby představuje jednu z nejvýznamnějších archeologických lokalit této doby v celých Čechách! Na místě samém toho dnes již moc nenajdeme. Návštěvu tohoto místa ale můžeme spojit s výletem na hradiště v nedalekém sousedství, které si popíšeme v příštím díle.

Tři pohřebiště

K zaniklým mohylám se dostaneme z obce Želkovice ležící asi 5 km jihovýchodně od Zdic. Ze středu obce se vydáme po červené turistické značce na sever k Málkovu. Zhruba po 300 metrech uvidíme po pravé straně zarostlý skalnatý hřbet – naše naleziště. Dnes často slouží jako skládka odpadu. V roce 1900 se jeho majitel rozhodl spojit pole na obou jeho stranách a začal hřbet za pomoci nádeníků rozkopávat. Přitom objevil nejméně tři pohřebiště: ploché kostrové pohřebiště ze starší doby bronzové, plocho kostrové pohřebiště z raného středověku a mohyly ze starší doby železné, které nás zajímají nejvíce. Bohužel se zachovala pouze malé množství nálezů a ještě míň informací. Nevíme tedy, kolik mohyl bylo celkem rozkopáno.

Nejbohatší mohyla však skrývala hrob s dvoukolovým vozem, nákladným koňským postrojem a velkým množstvím předmětů, z kterých se dochovaly: uzda s dvěma bronzovými postranicemi a železným udidlem, osm nezdobených bronzových falér (bronzový kruh zdobící koňský postroj), zlomky železné tyčinky, železný sekáč s bronzovým kováním, dvě bronzová plechová kování vidlicovitého tvaru, dva bronzové kroužky, dva okrouhlé ploché železné terčíky, zlomek železného sekáče, železný nožík, dvě železná udidla, bronzová šipka, železný kroužek s návlečkou a zlomky železného nože nebo sekáče. Pozůstatky vozu známe jen z popisu J. Felcmana „…v hloubce asi 50 cm pod povrchem mnoho kusů železných ráfů, které mají šířku 22 mm a jejichž okraj je o 2 mm vyvýšen; síla ráfů obnáší 6 mm. Ráfy tyto jsou částečně ohnuté a opatřené dírkami pro hřeby a tvořily zajisté kování dvoukolového vozíku“.

Keramické nádoby

Rovněž bylo získáno velké množství zlomků keramických nádob, které ale byly zanechány na místě. Pohřbeného jedince můžeme přiřadit ke špičce tehdejší elity. Svůj odpočinek zde našel někdy v průběhu 5. století př. n. l. Ze stejného nebo dalšího hrobu pochází přepychová opasková zápona z bronzu, opatřená groteskní zvířecí maskou a jemně rytou meandrovitou výzdobou. Zápona představuje vrchol keltského šperkařství v české kotlině. Můžeme jen litovat, že všechny želkovické mohyly nebyly prozkoumány moderním způsobem.

Na základě výzkumu podobných mohyl si můžeme udělat představu o jejím původním vzhledu. Nejprve byla vykopána pohřební komora o rozměrech cca 4 x 4 metry a hloubce 2-3 metry. Dovnitř byl postaven dřevěný srub. Do něj byl umístěn zesnulý i se svou bohatou výbavou, tj. osobními předměty, milodary a dvoukolovým vozem. Stěny srubu byly bezpochyby pokryty látkami a kožešinami. Srub byl poté zakryt kulatinami. Nakonec byla navršena mohyla z kamenů a hlíny o průměru až několika desítek metrů a výšce 5-10 metrů.

Válčení a hostiny

Díky kombinaci poznatků získaných z jiných lépe prozkoumaných regionů s výzkumy z našeho kraje se nakonec můžeme pokusit přiblížit strukturu a fungování zdejší společnosti v 5. století př. n. l. Nejvyšší místní vládci byli zajisté pohřbeni v Želkovicích. Bohužel, dosud neznáme sídlo, odkud svému majetku panovali opírajíce se o svou malou vojenskou družinu. Jim podléhali lokální vůdci (asi s podobným významem jako zemanové ve středověku) s několika ozbrojenci, kteří sídlili asi na Knihově u Zdic a na Otmíčské hoře. Jejich rezidence se ale mohly nacházet i na dosud neobjevených dvorcích v nížinách.

„Zemani“ pravděpodobně vybírali naturální dávky od místního zemědělského obyvatelstva a část odváděli „želkovickému knížeti“. V případě válek tvořili jeho vojenskou družinu. Vedle dávek tvořilo jejich příjmy clo z obou stezek procházejícími naším krajem a zcela určitě vojenská kořist z válek. Válčení a hostiny spojené s konzumací alkoholických nápojů a výměnou darů stály ve středu společenského života této aristokracie.