I když působí především v oblasti vážné hudby, v Berouně zahraje s jazzovými muzikanty, konkrétně s kontrabasistou Jaromírem Honzákem, kytaristou Josefem Štěpánkem a bubeníkem Romanem Víchou. Danielu Valtovou jsme požádali o rozhovor.

Možná se to příliš neví, ale ačkoli v Berouně nebydlíte, máte k němu vřelý vzath.
Toto město jsem poznala až díky kolegovi a kamarádovi Pepovi Štěpánkovi, za kterým jsem někdy na jaře 2007 začala do Berouna jezdit a dávali jsme dohromady moji muziku. A protože bydlí v samém srdci města, nejprve jsem viděla historické centrum, které je krásné. Takže se mi Beroun na první pohled zalíbil, ale dosud jsem zde nevystupovala.

Kdy začala vaše spolupráce s Jaromírem Honzákem?
S Jaromírem jsme se poprvé pracovně potkali ve studiu. Bylo to loni v červnu při první natáčecí frekvenci mého alba Meeting Point. Zatím jsme spolu odehráli tři koncerty a natočili, myslím, moc pěknou desku. (smích)

Hrajete klasickou i jazzovou hudbu. Jaká je vám bližší?
Klasická hudba je můj domov. Od mých šesti let mi naplňuje každý den a nikdy jsem ji nepřestala milovat a potřebovat, je to už moje nedílná součást. Jazz a jakákoliv jiná kvalitní hudba (především však jazz, protože má s klasikou hodně společného) pro mne nejdřív znamenal relax a zpestření. Nicméně od chvíle, kdy jsem se v této oblasti začala trochu pohybovat, a to jako interpretka i autorka hudby a textu, se mi začíná tato "parketa" nebezpečně zamlouvat (smích). Málo co může umělce potěšit a naplnit víc, než hrát a zpívat svou vlastní muziku a vidět, že má u publika úspěch, že je o ni zájem.

Několik let jste působila jako lektorka klavíru v Kulturním centru pro mentálně postižené OÁZA. Co vám tato práce přinášela?
Práce v Oáze pro mě znamenala velkou školu. Pracovala jsem tam se čtyřmi lidmi postiženými Downovým syndromem, učila jsem je na klavír. Poznala jsem, jak nesmírně citlivé a kreativní jsou to bytosti, jak bohatý mají vnitřní život. Moc málo o nich víme a málo se o ně zajímáme! Nakonec jsem to byla já, kdo se toho v Říční ulici na Kampě nejvíc naučil. Pracovala jsem tam pět let, v roce 2008 se mi narodila holčička, takže jsem učení přerušila. V současnosti se mi nějak kupí pracovní záležitosti, tak se obávám, že bude muset tuto štafetu převzít zase někdo jiný. A to je vlastně dobře.

S jakým repertoárem nyní vystupujete?
S kamarády a kolegy hrajeme písně z mého právě vycházejícího alba Meeting Point. Písně nemají nějaký jednotný vyhraněný styl; inspiroval mě jazz, blues, americké country a samozřejmě klasika. Takže komu se líbí alespoň jeden ze zmíněných žánrů, mohl by se mu líbit i náš koncert.

Text: Karel Souček