Je čtvrtek odpoledne 27. ledna a děti 2. oddělení naší školní družiny odcházejí do Muzea Českého krasu. Jdou si prohlédnout výstavu, která nese název Z peřinky k tabuli. Výstava nás zavádí do období minulého století, aby nás seznámila se životem dětí a jejich rodičů v této době. Výstavka je rozdělena do dvou tematických částí. V první se seznamujeme s dětmi v té době od narození až do doby, kdy vstupují do školy.

Druhá část je situována již přímo na školní léta. Děti se seznamují s tím, jaké byly učební pomůcky, jak vypadaly školní lavice, jaké bylo vybavení školy, čím se psalo a jak to ve škole vůbec vypadalo, co se děti učily, jak psaly a jak vůbec vypadalo tehdejší písmo. To si mohli všichni i na vlastní kůži vyzkoušet.

Vyplnit si mohli i vysvědčení a hlavně zjistili, jaké předměty zde byly. Po nejvíce lákalo psaní brkem, které se namáčelo v inkoustu a pak i pero, jež se vkládalo do násadky a opět namáčelo v inkoustu. Způsob písma byl o něco odlišný než máme nyní. Ovšem ze všeho nejvíce přitahovaly staré dřevěné lavice. Děti si vyzkoušely i to, jak se v nich nepohodlně sedí. Prohlídli jsme si i třídní knihu, podívali jsme se, jak vypadala naše škola dříve.

V první části výstavy jsme viděli, jak vypadá postýlka pro mimina, kolíbka, žebřiňáček (vozík), který sloužil k vození materiálu (nákupu, dřeva atd.) rodičům. V takovém vozíku se mohlo vozit i dítě. Viděli jsme i starého houpacího koně, kohouty, ale i hračky se kterými si děti hrály. Kostky na stavění, dívčí panenky, kočárky, oblečky na panenky, nádobíčko, pokojíček a kuchyňka pro malé hospodyňky. Zajímavá byla i žehlička pro děti.

Výstava se nám líbila. Přiblížila nám nedávnou minulost, jak to všechno vypadalo, i když to není zas tak dlouho. Výstavu jsme zvolili proto, aby si děti uvědomily, jaký život měly děti v nedávné minulosti a jak je na tom současná generace s počítači a veškerou elektronikou. Z druhé části by si děti měly uvědomit to, co jim současná škola dává a poskytuje, jaké jsou současné pomůcky a co všechno mohou děti mimo školu podnikat. Cílem bylo i to, aby si dnešní děti vážily toho, co jim společnost dává a nedevastovaly a neničily majetek vlastní ani druhých.

Květa Hrbáčková, vedoucí vychovatelka
školní družina při ZŠ Beroun – Závodí