Spolupráci mezi oběma městy inicioval Burkhard Siebert už v době totality. Tehdy samozřejmě marně.

„Byla to těžká doba. Bylo to kolem roku 1968, kdy jsem do Berouna přijel poprvé. Následující roky jsem zde byl několikrát. Vzpomínám si pořád, kde byla tehdejší státní policie. Tam se totiž každý cizinec musel při příjezdu přihlásit a při odjezdu zase odhlásit," vzpomíná Burkhard Siebert.

I během totalitního režimu se mu podařilo do Berouna přijíždět a stále se snažil prosadit myšlenku spolupráce.

„To se povedlo až po revoluce, konkrétně v roce 1991 i díky tehdejšímu starostovi Filipovi," uvedl Burkhard Siebert.

Beroun podle jeho slov za poslední roky neuvěřitelně rozkvetl. V porovnání s roky, kdy do Berouna přijížděl na první návštěvy, je to vlastně jiné město.

„Mám to tu velmi rád. Kdybych sečetl všechen čas, který jsem zde strávil, dalo by to tři roky mého života," přiznává nový čestný občan.

Vztahy mezi oběma městy chce nadále rozvíjet. Zaměřit by se měla obě města hlavně na mladé, studenty, umělce a sportovce.

A jaké má Burkhard Siebert plány do budoucna? „Až budu v důchodu, rád bych zapracoval na své češtině a naučil se ji víc. Snad na to najdu čas. Dneska umím jen několik frází. Jako třeba: Mám hodně práce, nemám čas," říká lámavou češtinou novopečený čestný Berouňan.