Společenský dům Plzeňka hostí v pátek 1. března představení Včera, dnes a zítra. Pocta legendárnímu komikovi Felixi Holzmannovi, kterého ztvárňuje herec David Šír, začíná v 19.30 hodin. Před představením nám poskytl David Šír následující rozhovor.

Už jste v Berouně někdy vystupoval?
Bohužel, v Berouně jsem zatím ještě nikdy nebyl a ani nevystupoval. Mrzí mě to, protože jsem o Berouně slyšel jenom samé krásné věci. Hlavně od mých hereckých kolegů, kteří již v tomto městě hráli. Moc se tam těším. Přiznám se, že o Berouně toho ani příliš nevím, ale už jsem kolem něj párkrát projížděl.

Co berounským divákům nabídnete?
Připravil jsem si 35. reprízu pořadu Včera, dnes a zítra. Myslím, že vzhledem k tomu, že si celé představení provozuji sám a hrajeme s kolegou jenom ve dvou, tak to není špatné. Oproti původním představením je to současné ale trochu jiné, už nemá konkrétní a předem danou dramaturgii. Naopak je interaktivní, to znamená, že diváci ovlivňují děj a sami si vybírají, které scénky chtějí vidět. My dva s Mirkem se řídíme přáním publika.

Jak výběr probíhá?
Diváci mají na jevišti během představení k dispozici seznam všech Holzmannových scének a v průběhu večera si sami vybírají, které by chtěli vidět.

Podle jakých kritérií jste Holzmannovy scénky pro nastudování vybíral?
Snažil jsem se vybrat ty nejznámější a nejpopulárnější scénky, které mají lidé dodnes uloženy ve svých srdcích a které znají téměř zpaměti. Smysl tohoto představení není v tom, že divák neví, na co jde, ale v tom, že to ví naprosto přesně. Živá adaptace tohoto humoru ve formě jeviště – hlediště je téměř totéž, jako když malé dítě vyžaduje stále dokola číst oblíbenou pohádku.

Upravoval jste nějak původní scénky?
Scénky Felixe Holzmanna nejdou upravovat ani měnit. Musí se hrát přesně tak, jak byly napsány, ba co víc, musí se hrát přesně stejným stylem. Jinak ztratí to nádherné a nenahraditelné kouzlo a tu prostoduchost jednotlivých postav, které dokáží diváka rozesmát až k pláči.

Čím je vám Holzmannova komika tak blízká?
Myslím, že vším. Od tralaláčku a brejliček, až po způsob mluvení. Obdivuji jeho přesně cílené pomlky a opakované dotazy, jeho zakašlání, hlasovou intonaci. Každý detail, i ten nejmenší, je pečlivě promyšlený. Obdivuji skvěle naivní náměty i jejich precizní pointu. Velmi si rovněž vážím čistoty humoru, se kterou se dnes již nikde nesetkáme. V celém díle tohoto autora neuslyšíme jediné vulgární slovo. Felix Holzmann byl velký umělec a myslím, že je naší povinností nedopustit, aby se na jeho odkaz zapomnělo. Já jen mohu tiše a tajně doufat, že se za nás pan Holzmann nestydí.

Text: KAREL SOUČEK