Architekt Vávra navíc patří do týmu českých odborníků, kteří vytvořili kytaru nové generace Brussell. O svých prvních zážitcích s hudbou a vztahem k berounskému regionu vypráví v rozhovoru Deníku.

Jaký máte vztah k hudbě?
V mládí jsem chtěl samozřejmě být fotbalistou nebo kytaristou. Ani jedno se však nezdařilo. Chodil jsem ale do houslí, to bylo ale strašlivé, tak jsem pokračoval ve hře na kytaře. Jenže v té době už mě fotbal lákal daleko více, tak jsem kytaře ulomil krk, abych mohl hrát kopanou.

Vzhled kytary je vaším nápadem. Co vás inspirovalo?
Jsem ovlivněný architekturou výstavy Expo 58. Ta se dá popsat jednou větou, kterou často rád užívám. Byla to doba, která vytlačila sklolaminát. Kdy sklolaminátové sedačky vytlačili Jurije Gagarina do kosmu. Tato doba je mi dána do vínku a představuje ji Atomium v Bruselu. Atomium je obsažené v kytaře. Příprava návrhu kytary trvala pouze deset minut. Tvůrci následně převedli návrh do světa hudby. Mám k nim velikou úctu.

Jste v Hořovicích poprvé?
Hořovicko a Berounsko navštěvuje nejméně jednou ročně. Mám zde oblíbenou cyklistickou trasu. Velice rád jezdím z Prahy do Rokycan. To znamená, že v Řevnicích obočím na Svinaře, Skuhrov a přes Neumětely a Lochovice dojedu až do Hořovic. Zde chodím vždy na oběd o restaurace U Zeleného stromu. Jednou jsem zde zapomněl cyklistické kalhoty, které mi číšník zároveň s jídlem po dvou letech přinesl. Byl jsem moc rád, protože to bylo v době, kdy se takové oblečení velmi špatně shánělo.

Vrátíte se do Hořovic?
Do Hořovic se vrátím, a to nejen na kole. Rád se ještě sejdu s tvůrci kytary Brussell. Pánové, které jsem v Hořovicích potkal a kteří se zabývají výrobou kytar, jsou skuteční machři.