Hudbě se chtěl Jaroslav Forman věnovat již od dětství, a tak v patnácti letech narukoval do Vojenské hudební školy v Praze. „Když jsem jel ze Znojma k odvodům, tak jsme bourali a měl jsem poranění na hlavě. Tenkrát jsem se bál, aby mě na tu vojnu vůbec vzali, ale naštěstí to dopadlo dobře a já začal pořádně hrát na klarinet,“ říká Jaroslav Forman, který vzpomíná na své hudební začátky jako na veliké trápení. „Neměl jsem dobrý základ. Kluci z ročníku tvrdili, že nikdy hrát nebudu. Já jsem tehdy vstával i ve tři hodiny ráno a cvičil jsem ve sklepě, na záchodě nebo i na půdě. Pořád to ale nikam nevedlo. Až jednou si mě zavolal praporčík Bretschneider a řekl mi, že si místo hraní budeme povídat. Tenkrát mi poradil pár cenných rad a tvrdil, že jednou to půjde samo. Měl pravdu,“ vzpomíná Jaroslav Forman.

V roce 1939 se odstěhoval s rodinou k Moravským Budějovicím, odkud narukoval do Rakovníka. „ 6. prosince jsem dostal povolávací rozkaz, abych nastoupil do Rakovníka a já byl šťastný, protože jsem mohl zase dělat hudbu,“ vypráví Forman.

Rok a půl hrál také v Itálii a po návratu byl povolán k hradní stráži. „To byl pro mě vrchol. Denně rozhlas, audience a tak dále. Když k nám měl přiletět generál Eisenhover, čekali jsme ho na letišti. Letadlo ale mělo zpoždění, tak jsme dostali rozchod. Najednou ale začali hlásit, že přistává a náš kapelník křičel: Nemůže, nejsou nastoupeni. A tak letadlo muselo udělat povinné kolečko, než jsme se seřadili,“ směje se Forman.

Nakonec musel jít na vojenskou akademii a pak se dostal do Berouna jako velitel minometné roty a už tady zůstal. „Do 52 let jsem vychoval spoustu klarinetistů a hrál jsem i v kapele. Nedávno mě moji žáci pozvali na koncert. Byla to nádhera a dlouho na to budu vzpomínat,“ dodává.

Vizitka Jaroslava Formana

  • Jaroslav Forman se narodil 11.3. 1920 ve Vídni. Hned po jeho narození se rodiče přestěhovali do Znojma, kde vyrůstal.
  • V patnácti letech narukoval do Vojenské hudební školy Praha, kde se učil poctivé hře na klarinet.
  • Když narukoval do Rakovnika, kde mohl opět hrát, byl moc šťastný.
  • Po návratu z Itálie, kde hrál rok a půl, byl povolán k hradní stráži. To byl podle něj vrchol jeho kariéry, kdy vítal i generála Eisenhovera.
  • Do 52 let vychoval spoustu klarinetistů. Většinu učil zadarmo.