Jiří Křesťan napsal knihu Případ Václava Talicha 
k problému národní očisty 
a českého heroismu. Pracuje
v Národním archivu Praha a je členem vědecké rady Památníku národního písemnictví 
a redakčních rad několika časopisů, působí také v hodnotícím panelu pro moderní dějiny a etnologii grantové agentury ČR. Navíc je členem rady ediční korespondence TGM Masarykova ústavu a Archivu AVČR. Věnuje se výzkumu dějin, kde se zaměřuje především na Československo po roce 1918. Hlavními tématy jsou pro něj komunismus a dějiny národnostních vztahů. Bylo by toho ještě hodně, co by se dalo o jeho práci napsat. Ale zaměříme se na jeho spisovatelskou činnost. Byl vedoucím kolektivu publikace Židovské spolky v českých zemích v letech 1918 – 1946.

S Jiřím Křesťanem jsme hovořili o plánované přednášce.

Bude téma přednášky vycházet z obsahu knihy, kterou jste o V. Talichovi napsal?

Opravdu uvedu posluchače do světa, do něhož jsem se 
v knížce vydal. Především do let druhé světové války, kdy Múzy byly umlčovány či vábeny ke službě vládcům. 
I Václav Talich musel nastoupit svou cestu „údolím ponížení".

Při čtení knihy si člověk uvědomí, kolik jste musel prostudovat materiálu, abyste získal ucelený obraz o době i osobnosti dirigenta. Jak dlouho Vám trvalo zpracování podkladů do konečné podoby?

Text o Talichově případu je „vedlejším produktem" mého téměř tři desetiletí trvajícího výzkumu osobnosti Zdeňka Nejedlého. Zaujalo mě, jak osudově se jejich životy protnuly. Vysedával jsem celé dny v archivech a knihovnách, měl jsem možnost bádat i v Moskvě…

Objevil jste nějaké dosud neznámé informace o V. Talichovi?

Měl jsem v rukou dokumenty badateli dosud nevyužité, třeba o vyšetřování jeho údajné kolaborace, hojně jsem využil i neznámou osobní korespondenci. Nejvíce si cením toho, že jsem byl aspoň krátce či zprostředkovaně v kontaktu s pamětníky – s Ivanem Medkem či s Talichovou dcerou Vítou Dejmalovou, měl jsem možnost vyzpovídat také obávaného Karla Vaše, který měl dirigenta v květnu 1945 několik hodin ve své moci.
Překvapilo Vás něco z Talichova života nebo z jeho vztahů ať už z uměleckých nebo třeba z politických kruhů?
Let historika strojem času bývá plný překvapení. Vládce světa i křehké umělce naleznete mnohdy v nečekaných situacích. Zajímá mě také, jak se mění vnímání událostí podle toho, kdo je vypráví. Podařilo se mi snad zpochybnit některé mýty, přežívající kolem Talicha. Například o jeho zatčení, kdy měl být potupně veden městem v poutech a pod bodáky. Nebyl.

Přednášel jste už někde 
o V. Talichovi? Pokud ano, jaký měla přednáška ohlas?

Knížku jsem představoval 
v Praze, v Havlíčkově Brodě 
a v Jihlavě, několikrát jsem byl v Českém rozhlase. Je příjemné pobýt s lidmi, které zajímají podobné věci.

V Berouně je V. Talich známou osobností, očekáváte nějaké provokativní nebo komplikované otázky?

Podívejte se, já nejsem soudce. Názory jiných mě obohacují. Psali jsme si o tom s vynikajícím talichovským badatelem Milanem Kunou. Je jasné, že některé věci budeme vnímat každý trochu jinak, vzájemně se ale respektujeme. Talichovi berounští ctitelé jsou zajisté stejně kultivovaní jako ti londýnští z Dvořákovy společnosti, kteří vydávají můj text o Talichově případu ve svém časopise. A komplikované otázky? Není hanba, když historik přizná: „Nevím." Minulý svět přece neobnovíme v jeho úplnosti, nemůžeme se na něj ani podívat očima těch, kteří už tu nejsou. To neznamená, že bychom se 
o to neměli pokoušet.

Napsal jste tři knihy, pracujete už na shromažďování podkladů pro další? Prozradíte nebo alespoň naznačíte, o čem bude?

Nápady postupně zrají, popravdě řečeno nyní nevím, který z nich mě v nejbližší době osloví. Přiznám se, že jsem se po nesmírném vypětí nad monografií o Z. Nejedlém musel naučit trochu odpočívat.

autor: JIŘINA LEITNEROVÁ