Nejprve odmítl i fotografování, poté svolil i na krátkou kávu. Nakonec ztoho byla příjemná hodinka. Jiří Pomeje, producent, herec, dobrodruh, alkoholik. Ale také milý chlap sjiskrou vočích. Miláček žen. Bývalý manžel herečky Michaely Kuklová. Co dělá nyní? Jak se vyhrabal zdluhů? Co se mu vybavuje při slovech sebevražda? O tom všem jsme si povídali vpizzerii mladoboleslavského Olympia centra. Tam přijal naše pozvání poté, co jsme ho před Olympia centrem začali fotografovat. Když zjistil, že nejsme jeho obdivovatelé, ale novináři, trochu senaježil, ale pak jsme si dlouho povídali…

Zažil jste si vshowbyznysu mnoho. Řekněte, je tahle sféra džunglí?

Je. Je to džungle jak vyšitá. Ale poslední dobou si myslím, že se ta džungle vyčistila. Že všichni vědí zákonitosti té džungle. Musím říct, že za těch patnáct let, co dělám kromě herce také ještě producenta, tak jsem zjistil, že se už vtý džungly umím pohybovat. A i můj životní průšvih sfilmem Andělská tvář mne natolik poučil, že si myslím, že vtýhle džungli už umím nešlápnout na pavouka a umím se vyhnout tomu druhýmu.

Andělská tvář. Jaké jsou vzpomínky na tenhle film?

Skvělej film. Nejsledovanější film na TV Nova. Dostali jsme zlaté cédéčko za nejprodávanější CD. Akorát vkinech to zničily kritiky. Dneska, když se zeptáte jakékoliv dámy a ženy, tak si myslím, že 90 procent žen řekne, že ten film znají, že ho viděly a že se jim líbil. Proto mám bláznivý nápad, že to, co mne zničilo, mne posílí. A začíná se připravovat Andělská tvář II. Zrovna před pár dny autorka prvního dílu dopsala druhý díl. A protože mám stovky dopisů, že ženským se to natolik líbilo, že by chtěly pokračování, tak jdu do toho. VČeský Lípě ženské zakládají nadaci Andělská tvář. Už je tam sedm milionů. Spojily se podnikatelky a začínají sbírat na Andělskou tvář II peníze.

Krásná myšlenka, ženy…

… jo krásná myšlenka. Ono to bylo tak. Přišly za mnou, že by chtěly pomoct, protože znaly můj příběh. Pomoci mi se vším se vyrovnat. Já jsem ale odmítl, aby byla založena nadace na dluhy Jiřího Pomeje, protože to si myslím, že bych se hanbou propadl. Tak jim říkám, chcete-li pomoci, vymyslete nějaký projekt. Já bych si to rád odpracoval. A ony přišly snápadem, který já měla taky, jen jsem se ho bál vyslovit nahlas. Natočit Andělskou tvář 2. Je to nádherný příběh a vlastně ten film má už takovou reklamu, že vtomhle národě už ví 90 procent lidí, co je to Andělská tvář. Myslím si, že pokud se seženou peníze, a dneska mi jeden sponzor nabídl 15 milionů do filmu, tak to bude úžasný. Ten film bude samozřejmě zase drahý a zase se bude točit částečně vzahraničí. Rozpočet je až kolem 70 milionů korun. Takže vpodstatě se musí sesbírat dneska 40 milionů, aby se začalo pokračovat. Ideální je začít točit příští rok než všichni herci zestárnou.

Předpokládám, že ve filmu by měla hrát i Michaela Kuklová.

To je taky nejčastější otázka, jak já budu hrát s Michaelou Kuklovou, když jsme se rozvedli. Já stím problémy nemám. Ale je to zajímavé, že Míšu jsem viděl za posledního tři čtvrtě roku, co jsme od sebe, jen na rozvodu a na pohřbu naší společné kamarádky.

Takže ona o Andělské tváři 2 neví?

Teď se to dozví. Ale je to bláznivý nápad. A já do toho půjdu, až bude na kontě sto procent peněz. Já jsem na Andělské tváři zkrachoval. Ne že bych byl neúspěšný, ale protože mne tři dny před natáčením opustil člověk, který měl dávat do filmu 20 milionů. A já jsem věřil. A to byla moje největší chyba. Teď už nevěřím.

Chcete říci, že jednou ze zákonitostí showbyznysu je nevěřit?

Můj problém vdžungli showbyznysu byl ten, že jsem moc věřil. Teď nevěřím ničemu, jenom tomu, až uvidím ty peníze na kontě. Takže dneska je to o tom, že nevěřím tomu, že nějaký tygr mi řekne, že za sedmou palmou je obživa. Já až tu obživu chytím a začnu ji jíst, tak uvěřím. A to je jasná věc. Mne to poučilo v tom, že nevěřím ničemu, nikomu. Jen těm nejbližším, kteří jsou prověření léty. A to zůstali tři kamarádi, kteří mne zase drží a kteří mi pomohli překlenout tři kruté roky. Díky nim jsem zase zpátky. Díky nim přicházejí zase nabídky. Nechal jsem se ukecat, že zase budu pomáhat se showbyznysem, protože jsem původně začínal sKarlem Svobodou na muzikálu Monte Christo, trochu u Draculy, dělal jsem turné Daniely Landy, Leony Machálkové, což jsem pak kvůli filmu opustil. Dneska jsem zase, co se týče muziky, zpátky vshowbyznysu. Řekl jsem si, že si dám pauzu od filmu. A když si vezmu, že naposledy jsem dělal na Kameňácích, tak už mám od filmu třetí rok pauzu. A doufám, že příští rok něco natočím.

Existuje vté džungli přátelství?

Existuje. Ale velmi málo. Myslím si, že teď začínají zvířata v džungli chápat, že není důležité uštvat kořist sám, ale že ve smečce se lépe loví. Vím, že teď mám velkého přítele, kamaráda a spolupracovníka Pavla Páska, se kterým jsem už dělal Kameňáky. Pavel také založil kapelu Walda gang, kde se podílím na propagaci. To je člověk, který mi pomohl překonat můj životní průšvih tak, abych neumřel hlady a nezasebevraždil se. Chystáme spolu turné Dana Landy. To je člověk, který si slabší zvíře, které bylo unavené, vzal ksobě. Pomohl mi, protože je velmi schopný a měl finance. Tam je dohoda ta, že on je přes peníze a já přes nápady a marketing.

Máte nějakou vrbu, kam jít?

Mám. Své rodiče, Pavla Páska a svou novou přítelkyni Denisu Zahálkovou, které je šestadvacet let. Potkal jsem jí vpravý čas, protože jsem se cítil hrozně sám. Zas mám pro koho žít a dělat. Já nikdy nedělám pro sebe. Vždycky musím dělat pro někoho. Musím mít motor.

Jaká je Denisa?

Je to obyčejná holka zČeský Třebový, skvělá holka, mladá, krásná. Já, dvaačtyřicetiletý chlap, můžu říci, že se zase udržuju a že jsem fyzicky vpohodě. Protože fyzicky je to taky náročný mít mladší přítelkyni, že jo? Nicméně je to holka, která mi věří. A to je pro mne podstatné. Míša mi už nevěřila, že se postavím zpátky na nohy. Pro mne ta důvěra partnera vtomhle byznysu, a tolerance, že já třeba týden nejsem doma, protože pendluju po republice, je strašně důležitá. Vpodstatě jsem byl zvyklý říkat na potkání všechny svoje velké sny. Většinou mi to ukradli, nebo se smáli, když to nevyšlo. Dneska říkám věci, který jsou hotový. Další dva velký projekty na příští rok nejsou hotové, takže o nich nebudu mluvit. Vždycky jsem si to tzv. posral, když jsem sděloval věci, který ještě nebyly hotový.

Věříte na osud?

Věřím. Teď už věřím. Myslím si, že někde je to napsaný. Já teda nejsem nábožensky založenej, nejblíže mojí vnitřní víře je buddhismus. To jsem pochopil vThajsku, když jsem tam poprvé před deseti lety byl. Pak jsem tam jezdil každý rok. Protože všechno děláš pro někoho, to je ten buddhistickej náhled. Když máš bolest, tak ji snášíš pro to, aby někomu bylo líp. Když nezabiješ žádné zvíře atd. atd. Tam je právě někde ten osud, kde je to napsaný. A muselo to být napsané, že já jednou šlápnu vedle. A muselo být napsané, abych šlápl vedle včas, protože si myslím, že kdybych šlápnul ještě později, bylo by zle. Protože ty první filmy jako byla Princezna ze mlejna, Zpekla štěstí 1, Zpekla štěstí 2, byly krásný. Já se za ta léta producentování podílel na 14 filmech. Prošlo mi rukama čtvrt miliardy. Kluci podnikatelé mi říkali: Jo, ty patříš zavřít. Ale ne do vězení, ale do Bohnic. Protože komu prošlo rukama čtvrt miliardy a nemá nic, to je opravdová vstupenka do blázince. Mě to strašně posílilo. Ale ty tři roky byly tak krizový, že jsem uvažoval i o sebevraždě. Protože to skončilo alkoholem a práškama na spaní a depresema. Já jsem byl vsituaci jako třeba Petr Muk a musel jsem se ztoho dostat.

A jak je to salkoholem vsoučasné době?

Vsoučasné době je to rok a sedm měsíců, co jsem se nedotkl alkoholu a je mi dobře. Nepotím se, shodil jsem 30 kilo. Ráno vstávám vsedm hodin, což jsem salkoholem a práškama nemohl. To jsem se probouzel tak vjedenáct. Jsem strašlivě aktivní. Říkám, že život salkoholem byl krásnej, ale bez toho chlastu je to ještě lepší.

Chlap plný energie, súsměvem na tváři. Až by se chtělo říci andělská tvář.

Jo. Paradoxně, když jsme točili Kameňáka, tak mi bylo nejhůř. Všichni se smáli a já byl nejsmutnější a vnejvětší depresi, protože to bylo po Andělský tváři. Že já teď rozdávám úsměvy a dobrou náladu? Fakt? To asi přišlo suvědoměním, že můžu přijít jen o život. Vrámci toho, když člověk přemýšlí o sebevraždě, tak to je to poslední, co člověk může udělat. Jenže to je ta poslední varianta, kterou může člověk udělat. Pak není nic. A já jsem zjistil, že je to všechno za jedny peníze. Jestli se usmíváš, nebo ne. A když vyzařuješ pro lidi pohodu a úsměv, tak to na ně přeneseš a oni ti věří, že ty projekty dotáhneš do konce. Ale když jsi vdepresi, stěžuješ si. A kdo by stebou šel do projektu, když vidí člověka na dně.

Úsměv ale nelze udržet pořád. Jsou chvíle, kdy úsměv dojde, zamrzne. Jsou takové?

No jasně. Každý večer. Já jsem tak vyčerpanej. Moje přítelkyně mi říká, že ji lidé povídají: člověče, s ním musí být krásný život, když je tak ukecanej, usměvavej, že stebou musí bejt sranda. Já přijdu domů, dám si doutníčka na balkoně, sedím a hodinu koukám, než se nakopnu a do uvědomění, že už jsem doma. Takže je to náročné. Nicméně mi úsměv dochází, když mne dostihne minulost. Protože ještě všechno není vyřešeno.

Kolik je a kolik není?

Devadesát procent není vyřešeno. O všechno jsem přišel.

Zabýváte se svojí minulostí? Povídáte si o ní sDenisou?

Snažím se nedostávat se do té situace. Pochopil jsem, že při svém manželství sMíšou jsem to tak dělal. Chodil jsem a vylejval si jen to špatný. A to nebylo dobré. Já se snažím Denisu držet od toho všeho. Ona samozřejmě ví, kdo jsem. Ví to od začátku. Kdo by taky nevěděl, že jo? A proto si říkám, že asi vtom neštěstí mám štěstí, že se do mne zamilovala taková holka. Asi mne musí milovat. Protože co by si ze mne jinak vzala? Pomlouvanej vnovinách, peníze minus, soudy na krku, dluhy. Denisa se nechce vshowbyznysu zviditelnit. To kvituju a jsem rád - po manželství sherečkou a zkušenostech vtéto branži ještě víc. Ona mě hrozně uklidňuje. Když mám nějaký problém, splín, a ona to na mně vidí, tak vždycky řekne: Neboj, to všechno dobře dopadne, to dáme dohromady, jsme na to dva.

Jak se často sDenisou vidíte?

Je to přes čtrnáct dnů, co bydlíme spolu. Kamarád nám půjčil v Praze na rok byt. Jedna plus nula plus terasa, na které žiju, abych nepřekážel. Tak žijeme spolu, pravidelně spolu vstáváme. Pro mne je to poslední zkouška toho, jestli vydržím.

Kdo vaří snídani?

Takhle. Já nesnídám. Já si ráno dám jeden slabej doutníček a ktomu půllitr mléka. Ale když jsme vklidu, sobota, neděle, tak je to na střídačku, kdo dřív vstane. Ale Denisa má pro mne jednu nevýhodu, protože já se pořád potácím ve svým životě stěma kilama. Ona totiž skvěle vaří, to má po svém tatínkovi. To musím někdy brzdit, protože bych přibral velmi rychle pátky.

Bojíte se smrti?

Teď už ne.

A bál jste se?

Bál. Bál jsem se smrti, když jsem byl úspěšnej. To je velmi zajímavé. Když je člověk úspěšnej a daří se mu, tak nejdříve nemyslí. Pak přijde myšlenka: Ježíš, já jsem úspěšnej, já bych tady chtěl žít co nejdýl. Zlom nastal od okamžiku, kdy jsem byl smířen se sebevraždou a pak jsem se ztoho už dostal. Takže já vím, že můžu přijít už jenom o život. A pak bude konec. Všeho a navždy…