V prostorách bělského muzea, které bylo zaplněno do posledního místa, vystoupil v pořadu Jonáš už je tu. Jedním dechem publikum poslouchalo vyprávění o umělcově dětství přes počátky divadla Semafor. Diváci si také nenechali ujít příležitost zazpívat si za doprovodu klavíru se Suchým jeho nejslavnější písně.

Jak se vám v Bělé líbilo?

Bezvadně, ta atmosféra zde byla výborná. Jsem rád, že jsem tu mohl být.

Jak jste se ke kreslení dostal?

Jsem původně grafik, dělal jsem reklamní grafiku. Když jsem začal dělat divadlo, tak mi to malování scházelo. Od té doby jsem se stal kreslířem amatérem. Hlavně kreslím a dělám litografie. Do malování jsem se nikdy moc nepouštěl, spíše jsem dělal kresby a grafiky.

Musí dát velkou práci opečovávat hlasový fond. Jak to děláte, že vám to stále tak krásně zpívá?

Já nevím, o tom jsem nikdy neuvažoval, ani nijak netrénuji.

Co podle vás znamená humor pro dnešní dobu?

Humor je důležitý pro každou dobu. S Jiřím Šlitrem jsme si dokonce říkali, že humor až přeceňujeme, protože jsme rozlišovali lidi, kteří byli bez humoru a k těm jsme měli trochu nedůvěru. Nebylo to ale úplně oprávněné, protože dnes znám mnoho lidí, kteří smysl pro humor postrádají a jsou buď hodní, nebo moudří. Dříve jsme tomu úplně propadli a věřili. Já jsem odchovanec Voskovce a Wericha, takže jsem ani jinak nemohl. Oni to do mne pumpovali v těch nejcitlivějších létech. Myslím si, že humor je strašně důležitá věc. Pomáhá člověka udržet v duševní kondici, překlenout těžká životní období.

Jste neuvěřitelně renesanční člověk. Jakou vaši činnost máte nejraději?

Jsou to ty, na které mám nejméně času, které jsou mi odpírány. Například když zkoušíme nějakou novou hru, tak bych dal život za to, abych si mohl udělat nějakou grafiku. Potom je pauza a já si mohu kreslit nebo něco psát a už mi zase chybí divadlo. Všechno se mi tak nějak míchá a vždycky se mi stýská po tom, co nemám. Ale tak je to i v životě.

Řídíte se nějakým heslem?

V sedmdesátých letech, kdy jsem to měl nejtěžší, jsem si vymyslel takové heslo. Sám pro sebe. Není zrovna nejkultivovanější – Když je všechno v hajzlu, nic není ztraceno! Tak to je moje krédo.

Jak nejraději odpočíváte a co pro vás odpočinek znamená?

Já odpočívám tak, že spím. Je to jediný druh odpočinku. Dopřeji si i spánek odpoledne, potom mám větší výdrž v noci. To je pro mne nejlepší způsob odpočinku. Jinak bohužel nedokážu odpočívat, jsem totiž workholik. Ne že bych se tím chlubil, je to spíše nemoc. Ten spánek mne od té práce odstřihne.

Pozorujete nějaké rozdíly mezi diváky?

Diváci, kteří chodí na Semafor, chodí cíleně, vědí, proč na nás přijdou. Také vědí, co od nás mohou očekávat. A tak je to všude.