„Vždy mě fotografování bavilo, ale byl to pouze koníček, který se při práci změnil jen na příležitostné focení o dovolených. V roce 1999 jsem si ale koupil prvního Canona, protože jsem chtěl, aby fotografie nějak vypadaly. Začal jsem spolupracovat s kamarádem Janem Šroubkem, který se do fotografování již tenkrát pustil naprosto cíleně. Pro mě to byl ale pořád jen koníček,“ sdělil Vladimír Kasl.

Zlom přišel v době, kdy se chtěl Vladimír Kasl podělit o své vidění světa a právě k tomu mu nejlépe posloužil fotoaparát. „Mohl jsem svým známým najednou ukázat, jak se moje vidění od jejich liší, protože mám astigmatismus. Vždy jsme se se ženou dohadovali, jak co vidíme a najednou jsem nejen jí mohl ukázat můj pohled na společnou věc,“ vzpomíná Kasl.

Tenkrát bylo jeho hlavním tématem focení přírody. Později mu však došlo, že vzhledem k tomu, že celý život pracuje s lidmi, tak je pro něj daleko zajímavější fotit je. Po čase se začal Vladimír Kasl scházet s Berounskými Fotoriky, které založil Jan Šroubek spolu s Jiřím Semrádem. „Najednou to bylo zase o něčem jiném, protože jsme si o našich dílech povídali a bylo zajímavé poslouchat názory ostatních na moje fotky. První výstava se pak konala asi v roce 2001 naproti Plzeňce,“ uvedl.

Vladimír Kasl byl potom pozván na koncert skupiny Ponožky pana Semtamťuka, který odstartoval fotografování hudebních koncertů, na které chodí moc rád. „Moje první výstava tedy byla na téma hudební portréty a ohlasy byly tenkrát velmi pozitivní, a tak jsem ve focení koncertů pokračoval. Kromě toho jsem si zkusil také focení v nižborské sklárně. Tenkrát jsem tamní asi trochu zklamal, protože mi v první řadě nešlo o sklo, ale o lidi, kteří tam pracují. Jezdil jsem tam hodně často a tyto fotografie bych chtěl vystavit v říjnu na Čerťáku ve Tmani,“ dodal Kasl.