Turné po několika slovenských, moravských a českých městech pro ni zajišťovala agentura Promo konkrétně Jitka Doubravová a Petr Větrovský z Příbrami. Především díky této mladé dvojici mohli se zpěvačkou zcela nedávno pobesedovat její příznivci v Dobříši a jeden z jejích posledních rozlučkových koncertů „Marta naposledy“ budou hostit i Hořovice na Berounsku. Na jevišti ji doprovodí skupina Petra Maláska. Koncert se uskuteční ve středu 18. řijna ve Společenském domě od 19 hodin.

„Marta Kubišová je nejen velkou osobností hudební scény, ale zároveň i veřejnou osobností naší země. Je mi velkou ctí, že bude vystupovat právě u nás,“ neskrývá radost ředitel Městského kulturního centra Hořovice Přemysl Landa.

Tomu pomohla k dohodnutí vystoupení trojnásobné vítězky ankety Zlatý slavík osobní známost. „Agentura, která organizuje posledních dvacet koncertů Marty Kubišové v její kariéře, je zastoupena Petrem Větrovským, který je mým přítelem. Na jedné společné schůzce byla dohodnuta spolupráce mezi agenturou a MKC Hořovice. První vlaštovkou této spolupráce je právě koncert paní Kubišové,“ dodal Přemysl Landa s tím, že vyjednávání se nesla v přátelském duchu. 

Marta Kubišová Deníku při jejím předešlém koncertě poskytla exkluzivní rozhovor.

V životě jste se potkala s řadou osobností. Na které nejraději vzpomínáte?

Určitě to byla dvojice Šašek Vostřel z divadla Rokoko. Píseň Modlitba pro Martu je z televizního seriálu Píseň pro Rudolfa III. Hudbu složil Jindřich Brabec, text Petr Rada. Seriál, v němž exceloval právě Darek Vostřel, ale i Iva Janžurová a další vynikající herci, s nimiž mi bylo v letech 1967 až 1968 dobře. Určitě byl pro mě důležitým člověkem Václav Havel.

Nelitovala jste, že jako signatářka Charty 77 byla po uvěznění Václava Havla sledována StB a nemohla jste veřejně vystupovat?

Svých skutků jsem absolutně nelitovala. Ale začátek toho, že mě režim odstavil, byl jiný. V roce 1970 se objevily moje zfalšované pornofotky a na Pragokoncertu jsem se následně dozvěděla, že už nebudu jako zpěvačka pracovat.

Po maturitě, a zejména po zákazu umělecké činnosti, vás živily zcela jiné profese. Přinesly vám také něco pozitivního?

Po maturitě jsem v roce 1959 až 1962 pracovala ve sklárnách a opakovaně jsem se pokoušela dostat na medicínu. Mým vzorem byl tatínek, který pracoval jako lékař internista. Dnes mu-sím být komunistům vděčná, že mně ve studiu nepřáli a moji životní dráhu tak odklonili. Až do roku 1989 jsem pracovala jako referentka zásobování, předtím jako písařka. Než jsem si doplnila vzdělání na normovačku, vykonávala jsem podřadné práce, které mě nijak netěšily. Současně s tím jsem studovala na večerním orientálním ústavu indologii v domnění, že mě k pohovorům na vysokou přece jen pustí. Bylo to bláhové.

Kariéru uzavřete koncertem 1. listopadu v Českých Budějovicích. Prý potom začnete psát knihu. Přizvete někoho z ostřílených autorů ke spolupráci?

K napsání knihy se oprav-du chystám, ale nebude to hned po turné. Chci si na ní troufnout sama. Slávka, s níž jsem bydlela v jednom domě, mi pomoc nabízela s tím, že si dáme do klobouku témata a budeme si o nich povídat. Její nabídku jsem odmítla s tím, že má specifický rukopis a já si chci knihu „Jak jsem to viděla já“ napsat sama. Rozhodně se prostřednictvím knihy nechci někomu mstít.

Na co se do konce roku těšíte?

Na to, že se mi snad jednou povede v klidu nakoupit, uklidit, provonět byt na Vánoce. Většinou jsem ještě 22. prosince měla vystoupení.

MARIE BŘEŇOVÁ