Právě se buduje – a první návštěvníci by měli mít možnost prohlédnout si ji v létě. Pokud to dovolí opatření proti koronaviru. Či pokud koronavirová nákaza příliš nezbrzdí práce dodavatelských firem. Deníku to řekla vedoucí oddělení vnějších vztahů muzea Šárka Bukvajová.

Expozice moderního střihu

Kurátor a vedoucí oddělení starších českých dějin Petr Přibyl upřesňuje: část věnovaná historii bezmála tisíce let od 10. století bude k vidění – ale třeba i k poslouchání – v přízemí historické budovy muzea z 19. století; pak návštěvníci projdou tunelem do sousedního objektu, původně vybudovaného pro Federální shromáždění Československé socialistické republiky, kde je čeká poznávání zvratů 20. století.

To vše za použití moderních muzejnických metod: v sálech nelze přehlédnout mohutné prstence instalované pod stropy, na něž bude namontována audiovizuální technika; umožní nasměrovat projekci i svisle dolů. Třeba atmosféru 19. století ale mimo jiné mají přiblížit i restaurované původní vitriny, jež ostatně Národní muzeum v některých svých sálech používá dodnes; k představení přírodnin.

Hned u vstupu návštěvníky uvítá dlouhá vitrina ve tvaru hradby, ukazuje Přibyl na zatím prázdný prostor, kde bude představena – díky nálezům z Kouřimi i odjinud – éra hradišť: k vidění budou třeba šperky, zbraně, fragmenty předmětů denní potřeby i zlatý poklad; snad by mělo dojít i na autentický hrob bojovníka v té podobě, jak nález odkryli archeologové. Originálem ostatně budou téměř všechny vystavené exponáty – s výjimkou vzácných písemností a tisků, které by dlouhodobé vystavování nesnesly.

Opevnění se teprve bude budovat, přičemž aktuálně je ve fázi trestů. Jak ideálně vytvořit dokonalou iluzi stavby z kamenů kladených nasucho? O pár metrů dál už stojí stylizovaná rotunda. Zde dojde nejen na představení formování českého sátu a šíření křesťanství, ale i na ukojení dětské zvědavosti: copak se skrývá za štěrbinou, která přímo láká k nahlédnutí? Přes klášter benediktinů na Ostrově u Davle, šlechtu a církev povede cesta poznání až k Husovi.

Husitské době ale ještě bude předcházet nahlédnutí do erbovní galerie hradu Lauf, který kousek od německého Norimberka nechal vybudovat Karel IV. i se 112 tesanými erby z Čech, Moravy a Slezska. Poukáže to na rozvoj zemských stezek, ale také vzestup samotné Prahy. Její monumentalita přímo dýchne z kamenného originálu horní části gotického okna kostela Panny Marie před Týnem.

Praha ostatně pomůže přiblížit i husitství. Vedle typických artefaktů jako pavéza, okovaný cep, ostruhy, palcát či podoba Žižkovy hlavy (již si ještě kdekdo pamatuje z někdejší papírové dvacetikoruny) totiž nebude chybět ani představení poznatků z výzkumu archeologů, kteří získali spoustu nálezů odkrytím tábora úspěšných dobyvatelů Nového hradu u Kunratic. Ten pražané obléhali přes měsíc na přelomu let 1420 a 1421, přičemž tábor měli opevněný z obou stran: jak proti hradu, tak kvůli tomu, aby jim Zikmundovi lidé nevpadli do zad.

Ukázat dějiny v pohybu

Éru dvojvěří s odkazem na soužití i boje katolicismu s utrakvismem a luteránstvím přiblíží sál s obří vitrinou ve tvaru latinského kříže, přičemž k vidění budou i autentické oltáře s viditelnými změnami a úpravami. Nebo třeba bible renesančního tiskaře Jiřího Melantricha z Aventina i s tiskovými štočky.

Dobové tisky ostatně pomohou přiblížit třeba i proslulou staroměstskou exekuci z 21. června 1621 –popravu 27 předáků stavovského odboje (mezi nimiž byli i tři „páni“). Nyní tvůrci expozice řeší s grafiky, do jaké míry je možné – a vhodné – tyto obrázky rozpohybovat… V podobném stylu pak tvůrci přistupují i k novějším epochám.

Spolupráce řady pracovišť

Expozici, která bude připravena v česko-anglickém pojetí, vytváří Národní muzeum ve spolupráci s kolegy z dalších pracovišť – například s Archeologickým ústavem Akademie věd ČR či Národním památkovým ústavem.

Z desítky hlavních autorů upozorňuje Přibyl zejména na Marii Koldinskou z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Evu Doležalovou z Historického ústavu Akademie věd ČR či na ředitele knihovny Národního muzea Martina Sekeru.

Skvosty, na něž se návštěvníci mohou těšit

- Luxusní italská truhlice, pozdně románská či ranně gotická, jež původně v hrobce českých králů v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha sloužila k uložení ostatků několika osob

- Nádherná drátěná košile neznámého původu (do sbírek muzea se dostala již v době, kdy se tyhle souvislosti ještě neevidovaly); podle technologie kroužkování z konce 14. století

- Karty ze 16. století, jež se od nynějších příliš neliší, a dokonce hrací kostky již z doby kolem roku 1300, nalezené v lokalitě Sekanka – zaniklém řemeslnickém městečku v Hradišťku u Davle

- Obrovské obrazy sv. Jana Nepomuckého vytvořené v první polovině 18. století k jeho svatořečení

- Kamenná deska s číslem 8, jež pravděpodobně původně překrývala hrob Jana Amose Komenského v Naardenu

- Vědecké přístroje éry „homo revelans“ (člověka objevujícího), ale i kratochvilné mechanismy strojené pro zábavu

- Dlouhodobě používaný kočár pražského arcibiskupství s jedinečným pérováním (a důrazem na pohodlí vůbec) z 18. století, který si arcibiskup Vilém ze Salmu přivezl z dřívějšího působení na pomezí Rakouského Nizozemí a Francie

Zdroj: Petr Přibyl, Národní muzeum