Abychom mohli rodičům i malým čtenářům spisovatelovu novotinu přiblížit, požádali jsme ho o rozhovor.

Představíte nám blíže vaši novou knihu?
Jedná se o osmnáct pohádek o mašinkách. Čtenáři zde najdou vyprávění o nejstarších parních lokomotivách, přes motorové, elektrické až k současným nejmodernějším, k Pendolínu. Knížku si oblíbí hlavně kluci, ale určitě si příběhy ráda přečtou i děvčata.

Vaše předchozí knihy byly inspirovány především zvířecí říší. Nejznámější budou pro děti určitě Příběhy včelích medvídků, které se pravidelně objevují i ve Večerníčku, stejně jako další postava z vaší knihy, kocour Toronto Tom. Nyní vás ale netradičně zaujalo prostředí železnice…
Máte pravdu. Toto je má dvacátá kniha a všechny předchozí byly jen můj nápad a mají hodně společného s přírodou. Jen tato poslední má trochu jinou historii. Dostal jsem totiž nabídku od nakladatelství Albatros, jestli bych nechtěl zkusit napsat pohádky
o mašinkách. Když jsem byl malý kluk, tak se mi líbily parní lokomotivy a měl jsem rád vlaky. Zdálo se mi to jako pěkné téma a řekl jsem si, že to zkusím.

Bylo pro vás těžké shánět náměty k jednotlivým příběhům?
Protože jsem nevyrostl u železnice a v rodině jsme také žádného nádražáka neměli, musel jsem se nejprve o mašinách něco dozvědět. Přečetl jsem spoustu knih a odborné literatury o nejrůznějších lokomotivách a rychlovlacích, chodil jsem se dívat na nádraží, navštěvoval jsem výpravčí a průvodčí. Až když jsem získal nějaké informace, mohl jsem se pustit do psaní pohádek. Některé vznikaly snadno, jiné jsem musel několikrát přepisovat.

Určitě jste se dozvěděl i řadu zajímavých věcí, o kterých obyčejný cestující asi ani netuší…
Seznámil jsem se s nádražáckým slangem, tak už vím, že třeba kolejnici se říká šína, struna nebo drátek. Také jsem zjistil, že každá lokomotiva má nejen číslo, ale také jméno, které jí dávají strojvůdci sami. Dozvěděl jsem se, že například na trati na Křivoklát jezdil motoráček, kterému říkali Orchestrion, protože v něm všechno klapalo a skřípalo. Nebo z Berouna do Prahy jezdil jiný motoráček, kterému dali jméno Šuplík. Byl to šichťák, který vozil lidi do práce a z práce. Takový vlak šup sem, šup tam a z toho vzniklo jméno Šuplík. Nyní tudy jezdí nový patrový vlak, kterému dali jméno Ešus, protože je hliníkový.

Už jste slyšel nějaké ohlasy od čtenářů na vaši nejnovější knihu?
Zatím těm, kteří mou knihu četli, se příběhy líbily. Jezdím také na nejrůznější besedy a minulý týden jsem byl v Turnově a Dvoře Královém nad Labem. Děti tam z knihy O mašinkách dokonce udělaly pásmo pohádek, a to se mi opravdu líbilo. I samotná beseda byla zajímavá. Rozesmál mě jeden malý kluk, který se mě zeptal, kolik knih napíšu za jeden den.

Současné děti místo knihy vezmou do ruky raději ovládač od televize nebo počítačovou hru. Píšete již hodně let, je stále těžší zaujmout malé čtenáře?
To je pravda. Ale záleží na rodičích, učitelích i pracovnicích knihoven, jestli dokážou
v dětech probudit zájem o psané slovo. Například v knihovnách je znát, jestli v dětském oddělení mají zaměstnankyně, které se dětem věnují, nebo ne. Děvčata a kluci dnes mají i větší problémy se čtením. Něco si přečtou, ale nerozumí textu. Ale určitě to neplatí o všech.

Pracujete nyní na nějaké nové knize? Můžete čtenářům prozradit, o čem bude?
Nějaké příběhy píšu vlastně pořád, ale nic konkrétního neprozradím. V současné době hlavně pěstuji zeleninu a dělám maltu jiřičkám. Příští knihu bych však chtěl napsat o holčičce, protože ve většině předešlých figurují kluci, tak teď bych to chtěl trochu napravit.

Vizitka spisovatele Jiřího Kahouna:

  • Pětašedesátiletý spisovatel Jiří Kahoun se narodil v Praze, ale dětství strávil ve vesnici pod Orlíkem, která je nyní zatopena.

  • Pak se několikrát stěhoval, než se natrvalo zabydlel v Berouně.
  • I jeho zaměstnání nebylo jednotvárné. Vystudoval obor rytec kovů, ale pracoval jako traktorista, aranžér, kameník, zedník, výtvarník, technický redaktor a dokonce i jeden čas pálil dřevěné uhlí.
  • Psaním, které je současně jeho největší koníček, se zabývá od osmnácti let a na svém kontě má již dvacet knih. Patří mezi ně Příběhy včelích medvídků, Zvířátka z Malinové paseky, Ze zahrádky do zahrádky. Pro starší čtenáře jsou určeny knihy Školník Kulda je jednička, Můj děda hastrman nebo Moucha roku.

 

  •  Dvacet let také spolupracoval s dětským časopisem Sluníčko.