Dvacet let usilovné práce, hledání a sbírání věnoval hudebník Josef Svejkovský shromáždění a tím i záchraně praktik, melodií a motivů vytrubování pastýřů na Podrbrdsku. Rodák z Tění ve své práci zmapoval oblast od Rokycan po Hostomice. Letos na jaře konečně po letech zdlouhavé a nelehké práce konečně spatřila světlo světa publikace s názvem Pastýřské vytrubování na Podbrdsku.

Se sběrem materiálu začal Josef Svejkovský v roce 1980. Nápad vznikl krátce předtím. „Jednoho letního podvečera jsme stáli s mými staršími bratry v mé rodné vesnici. Oni vzpomínali na to, jak to bylo krásné, když v obyčejný všední den zněl po krajině zvuk pastýřovy trubky. Tu melodii mi zpívali,“ začal Josef Svejkovský své vyprávění. Byl tehdy ještě malý chlapec, pasení nezažil. Jeho bratři ale tu dobu zažili a pamatovali si, jak všechno probíhalo. „Jak pastýř ráno před pastouškou zatroubil, a to byl signál, aby pouštěli dobytek z chléva. Pastýř vedl stádo vesnicí na pastviště a přitom cestou několikrát hrál tu svoji melodii. Byla to zajímavá melodie, jeden tón se na ten nástroj bez strojiva, bez klapek, nedal zahrát. O to to bylo pro mě zajímavější, jak pastýř dokázal tón zahrát. Po několika letech jsem se s tímto těňským pastýřem sešel v jedné vesnici v okrese Tachov, kde žil už jako starý člověk,“ vzpomínal Josef Svejkovský.

Další den prý zatoužil vědět, co hrál pastýř ve Strašicích, tak se tam vydal a vyhledával pamětníky. Každý pastýř měl svou vlastní melodii. A takhle začalo autorovo dlouholeté sbírání. S malými přestávkami na svém díle pracoval až do současnosti. „V prvních letech to bylo velice intenzívní vyhledávání pamětníků, a to už tehdy jsem s tím začal za dvě minuty dvanáct. Bylo to velmi těžké, v některých vesnicích jsem už nenašel nikoho, kdo by byl schopen mi jakkoli pomoci. A když už se mi podařilo někoho najít, třeba zase nebyl schopen mi melodii správně zaintonovat. Teď už je téměř nemožné lidi dohledat,“ podotkl Josef Svejkovský.

Shromážděné melodie rekonstruoval, prostudoval nejrůznější materiály k tématu, musel najít kroniky, monografii kraje. „Dozvěděl jsem se přitom spoustu zajímavých věcí, prostě praktiky pastýřů,“ zdůraznil autor. Veškeré poznatky k tématu včetně popisu způsobu, postupu a náročnosti práce na něm také zahrnul do publikace. Text, melodie a nápěvy, nahrané i na přiloženém cédéčku, doprovázejí i fotografické záběry z jednotlivých vesnic. Práce Josefa Svejkovského mapuje pastýřská vytrubování v obcích od Rokycan až po Hostomice. Z Hořovicka se v ní objevují melodie z Olešné, Jiviny, Kvaně, Zaječova, Komárova, Lochovic, Žebráku, Praskoles, Hostomic.

„Kolem roku 2000 jsem se sběrem skončil. Už mi připadalo, že materiálu je dost a navíc další lidi už jsem nemohl najít. Loni na konci léta jsem odevzal text, během podzimu jsme troubení a popěvky nahráli a v letošním roce publikaci i s přiloženým cédéčkem vydal Etnologický ústav Akademie věd České republiky,“ vypráví Josef Svejkovský.

Začátkem května byla jeho publikace slavnostně představena v národopisném oddělení Národního muzea v letohrádku Kinských v Praze.

Kniha Josefa Svejkovského, která uchovává starou tradici pastýřských troubení pro další generace, je k dostání na obecních úřadech obcí, které autor do své publikace zahrnul.

Vizitka Josefa Svejkovského

  • Narodil se 26. listopadu 1938 v Těních u Rokycan
  • Na Podbrdsku prožil své dětství i své první muzikantské začátky, které spojil s péčí o chrámovou hudbu v kostele sv. Vavřince ve Strašicích
  • Odborné pedagogické péče se mu dostalo na pražské konzervatoři a po jejím absolvování na AMU v Praze, kterou vystudoval roku 1964 jako žák profesora Václava Paříka
  • Už v době studií vystupoval na mnoha koncertech pro mládež
  • V roce 1962 se účastnil mezinárodní soutěže Pražského jara, kde získal Čestné uznání
  • Byl prvním trumpetistou Filmového symfonického orchestru, v roce 1967 působil i jako sólo trumpetista Záhřebské filharmonie
  • V roce 1968 založil Pražské žesťové kvinteto a o deset let později Soubor pražských trubačů
  • Jako sólista hrál s nejrůznějšími orchestry, často ale také s doprovodem varhan, téměř ve všech evropských státech
  • Na svém kontě má řadu nahrávek pro Český rozhlas, Českou televizi i pro některá hudební nakladateství, které vyšly na CD
  • Jako profesor pražské konzervatoře, kde učil v letech 1971 – 1988, vychoval řadu žáků působících v našich předních symfonických orchestrech
  • Po letech se vrátil do rodného kraje
  • Stal se ředitelem Základní umělecké školy Josefa Slavíka v Hořovicích a jako umělec je činný dodnes
  • Jeho cit pro krajový kolorit se odráží i v jeho skladatelské tvorbě, zejména v kompozici fanfár, které složil pro různá česká města a obce
  • V roce 2003 získal Zlatou desku za nahrávku Trubka svobody
  • Kromě oceňované sólistické a komorní činnosti uskutečnil také řadu hudebních pořadů, v nichž lidové historické dechové nástroje nejen předvádí, ale hru na ně i živě demonstruje (Psaníčko od skladatele, Přátelům trubky)

(Zdroj: Úvod k Pastýřskému vytrubování na Podbrdsku od Zdeny Holovské)