Nestárnoucí mistři kytar, výborní zpěváci, písničkáři. Zkrátka legendy českého bigbítu, které dnes s oblibou poslouchá několik generací. Říkají vám něco názvy skupin Matadors, Blue Effect, jména Radim Hladík, Vlasta Třešňák či Vladimír Merta?
Jsou dobří kamarádi a hrají kvalitní muziku. Letos spolu absolvují koncertní turné u příležitosti šedesátých narozenin Vladimíra Mišíka. Ten se svou kapelou Etc. na koncertech samozřejmě nemůže chybět. Jistě znáte některé jejich hity – Variace na renesanční téma, Stříhali dohola malého chlapečka, Sladké je žít a další. Kdo viděl film Pelíšky, má jistě ještě stále na paměti tu chytlavou vydrnkávanou ústřední melodii – písničku Slunečný hrob. Vladimír Mišík našemu deníku poskytl exkluzivní rozhovor.

Klasická otázka: jak to vlastně začalo? Proč kluk jako vy vzal tenkrát do ruky kytaru a už ji nepustil?

Líbilo se mi rádio Luxemburg, kde tenkrát hráli Elvise. Tenhle rock´n roll byl o kytarách, takže jsem i já zatoužil po kytaře.

Jak jste se dostal k textům Josefa Kainara a Václava Hraběte? Co vás nejvíc přitáhlo, proč jste je vlastně zhudebnil?

Rád jsem chodil poslouchat folkové sdružení Šafrán – Vlasta Třešňák, Vláďa Merta, Jarda Hutka, Dáša Voňková a další. Sám jsem si texty moc psát neuměl, básně zmiňovaných autorů kolovaly tehdy v samizdatu. Tady jsem je začal číst a některé se mi líbily tak, že jsem je začal zhudebňovat se španělkou v ruce.

Hrál jste v několika skupinách. Kdybyste měl uvést jednu, která by to byla a proč?

V tom případě neuvedu žádnou. Každá kapela měla nějaká svá období, různé peripetie a vrcholy. Stěžejní jsou asi Blue Effect, Matadors a Etc.

V osmdesátých letech jste z politických důvodů nemohl vystupovat. Co jste ty roky dělal? Autoři obvykle píší něco do šuplíku…

To já nedělal nic. Jen jsem chlastal (smích)!

Co si říkáte před tím, než začnete hrát a zpívat?

Někdy jsem trochu nervózní. Žádné rituály nemám, jen mívám trochu trému, kterou se tedy snažím překonávat.

Nejsou pro vás některé vaše dnes již kultovní písně obehrané? Variace na renesanční téma, Slunečný hrob z filmu Pelíšky a další …

Přirovnal bych to ke sportu. Jako kdybyste se ptal skokana do výšky, jestli pro něj již není nudné to, že pořád skáče do výšky. Je to o disciplíně. A ty věci naštěstí nejsou blbý – teda alespoň podle mě. Takže to nevadí. Repertoár si skládáme podle toho, co se líbí nám. Ale ty obzvlášť povedené písničky nemůžeme vynechat. Ale ono jich zas tolik není…