ON-LINE reportáž o koronaviru najdete ZDE

Náš rozhovor jsme začali připravovat v době, kdy svět nebyl ještě “uzamčen” koronavirem a kdy si muzikant Lukáš Sommer a zároveň učitel lyské ZUŠ F. A. Šporka plánoval cestu do New Yorku, kde měl koncem května absolvovat sólový kytarový recitál ve slavné Carnegie Hall.

Jak se český muzikant dostane do jedné z nejslavnějších koncertních síní na světě?
To je příběh tak spletitý a dlouhý, že by nemělo smysl ho rozmotávat. Ale velmi pomohl můj loňský koncert v Kennedy Center ve Washingtonu. To je prostor pro Američany takříkajíc staroslavný a standing ovation tam - to už se mezi promotéry rychle rozkecá.
Teď už víme, že se neuskuteční, je přesunut na další rok, a to je dobře. I kdyby to možné bylo, sám bych nyní do Ameriky rozhodně necestoval.

Jak zasáhl koronavirus do Vašeho osobního a profesního života?
Bude to znít možná naivně, ale zatím v podstatě pozitivně. Před vypuknutím epidemie jsem byl v jednom kole, neměl čas na děti a na své blízké. Teď jsem s nimi každý den, společně tvoříme, natáčíme kurzy pro veřejnost u mne doma, ve zkušebně a na dvoře, prcháme do lesa, povídáme si. Neměl jsem dříve čas si ani uvařit a tak jsem nesmyslně utrácel za věci, které nyní - jak vidím - nepotřebuji. S profesí je to teď samosebou všude ve stadiu hibernace, ale já rozhodně nelelkuji. Komponuju, cvičím na kytaru, učím, připravuji několik projektů.

Vyučujete na “zušce”, jste v kontaktu se svými žáky na sociálních sítích?
Ano, využívám skype, všechny tyto vymoženosti. Mám asi opravdu štěstí na skvělé lidi, rodiče mých žáků jsou velmi ochotní ke spolupráci, dětem pomáhají. Myslím, že tolik přivolávané změny v oblasti školství typu domácí vzdělávání či nové technologie nám "nechtěně" přistály přímo před nosem. Už teď je jasné, že se i v této oblasti dají věci do pohybu.

Minulý týden jste uspořádal první live stream koncert "Ze dvora", mohl byste nám jej přiblížit?
Šlo o koncert věnovaný těm, kteří následkem vládních opatření nemohou být se svými blízkými a jsou v nemocnici, hospicu, domově důchodců, dětské nemocnici atd. Jim jsem chtěl věnovat tento koncert, který jsme uspořádali ve spolupráci s agenturou mého vzácného přítele Pavla Šporcla. Výtěžek z koncertu šel pečovatelskému domovu pro seniory na zámku v Lysé nad Labem. Jde ale jen o jednu z mnoha aktivit, které teď pořádám v rámci mého facebookového rádia "Šťastný Luke". Pořádám výuku pro veřejnost zdarma, točím hudbu, prezentuji nástroje, s mou partnerkou děláme duševní osvětu. Prostě nyní je čas šířit světlo a ne dřepět u obrazovky s vykulenýma očima, zda nepřibyl někdo pozitivně testovaný…

10. května jste měl mít svůj velký koncert na Pražském jaru. Víte v tuto chvíli, zda se koncert bude konat?
Můj koncert neodpadl, ale přesouvá se do Studia 1 Českého rozhlasu, odkud bude živě vysílán a streamován. Budu hrát své vlastní skladby a v tomto ohledu je to má největší kytarová výzva v životě. Budu také prezentovat krásné nástroje mých přátel, luthierů, kteří takovou kytaru staví třeba i celý rok. Vnímám tento koncert jako doposud nejnáročnější úkol.

Festival Pražské jaro si u vás, pokud vím jako u nejmladšího autora ve své historii, “objednal” hudební dílo. O co se jednalo?
Skladba se jmenovala Dopis otci, byl to koncert pro flétnu a orchestr. Bylo to jedno z mých nejnáročnějších období a zároveň nejtěžší skladatelský úkol. Dnes tuto skladbu vnímám hlavně jako vyjádření svého vztahu k tátovi.

Teď bych se ráda trochu vrátila v čase. Vedle Pavla Šporcla spolupracujete také s panem Svěceným, absolvovali jste spolu i turné po Indii, jak vaše spolupráce začala?
Před několika lety jsme se potkali v porotě jedné pěvecké soutěže, na kterou jsem dělal orchestrální aranže. Zmínil jsem se, že jsem kytarista. Domluvili se, že vyzkoušíme společný koncert, který zaznamenal úspěch, a od té doby spolu hrajeme.

Skládáte, koncertujete doma i v zahraničí, aranžujete, v Lysé dvakrát do roka pořádáte Kytarovou noc… Jak se to všechno dá skloubit s učitelováním?
V pondělí a úterý učím celé odpoledne, ve středu pouze tři hodiny. Vše se snažím naplánovat tak, abych výuku moc nevynechával. Pokud jsou festivaly delší, jako například na Filipínách, odpadlé hodiny dětem nahrazuji a zatím to funguje. Mám štěstí na rodiče i vedení školy, že mi vycházejí vstříc.

Zmínil jste, že v této pro nás všechny nelehké době se můžete věnovat svým dětem, že spolu tvoříte a u vás doma natáčíte kurzy pro veřejnost. Z toho usuzuji, že i ony mají hudební vlohy.
Ano, muzika je baví. Synovi Matyášovi je 10 let a začal hrát na bicí, jeho učitelem je fenomenální bubeník Vítek Blažek. Osmiletá dcera Julie by chtěla být houslistkou, k Vánocům si přála modré housle a Ježíšek to nějak zařídil…

A jak to bylo u vás? Přeci jen, u dětí se občas nadšení pro konkrétní uměleckou či třeba sportovní aktivitu v průběhu let mění.
Byl jsem hypertvořivé dítě, kytara mě bavila hned od začátku, už jako kluk jsem vyhrával soutěže a věděl, že se kytaře chci věnovat.

Lukáš Sommer s Ennio Morriconem.Zdroj: Archiv Lukáše Sommera

Lukáš Sommer s Ennio Morriconem. Autor: archiv Lukáše Sommera

Máte řadu mezinárodních hudebních ocenění, kterého si považujete nejvíc?
Asi toho prvního z mezinárodní skladatelské soutěže Concorso Novaro ve Florencii, kde jsem v roce 2017 se skladbou La fine del tempo (Konec času) vyhrál. Itálie je pro mě taková srdcovka. Měl jsem tady i první zahraniční koncerty.

V souvislosti s touto soutěží jste se mohl potkat i s věhlasným Ennio Morriconem?
Ano, další rok mě pozvali jako vítěze předchozího ročníku festivalu Concorso Novaro na slavnostní ceremoniál do Říma, jeho součástí bylo i setkání s panem Morriconem. Bylo to na poslední chvíli, o pozvání jsem se dozvěděl jen týden před jeho konáním. I když jsme si nerozuměli, já nemluvím italsky, on anglicky, tak to bylo krásné setkání, pan Moriccone byl skvělý.

Přemýšlela jsem, jak tohoto všestranného umělce charakterizovat. Nakonec jsem oslovila jeho přítele a kolegu, houslového virtuosa Pavla Šporcla, který o něm řekl: “Lukáš Sommer je výjimečně nadaný muzikant, kytarista, skladatel a aranžér, jeho talent zasahuje do mnoha oblastí. Spolupracuji s ním již několik let, ví, co chce svojí hudbou říci a dovede se vcítit do muzikantské duše. Beru ho jako svého dvorního skladatele. Přímo pro mne zkomponoval již několik skladeb, včetně houslového koncertu. Jeho komorní kus Mistr a Markétka, který jsem premiéroval před měsícem, je mistrovský opus a plně dokládá Lukášovu schopnost složit skvělou kompozici na dané téma. Jako člověk je velmi skromný, přátelský a upřímný.”

Lukáš Sommer (narozen 1984 v Českých Budějovicích) je přední osobnost mladé skladatelské generace. Absolvoval studia na Konzervatoři v Českých Budějovicích, Pražské konzervatoři a HAMU. Vedle koncertní činnosti se věnuje vlastní tvorbě. Je vyhledávaným autorem předních českých i zahraničních umělců a hudebních těles. např. pro Nadaci Vize 97 napsal operu Časoplet. Pravidelně koncertuje na festivalech v Chicagu, New Yorku, Novém Dillí, Norimberku, Milánu, Florencii, Manile aj. Složil hudbu k dětskému muzikálu Sindibád, který byl úspěšně uveden i v Lysé n. L., kde nyní žije. Pro děti napsal učebnici „Chci být kytarista“. Rád se vydává za hranice klasiky a snaží se propojit vlivy etnické, jazzové a klasické hudby.

Jana Křížová