I jí jsme se zeptali nejen na to, co se jí vybaví, pokud má zavzpomínat na svá dětská
léta. „Asi první si vzpomenu na kamarády, kluky a holky ze sousedství, se kterými jsem trávila krásné chvíle hned za naším domem, na louce se třemi vzrostlými vrbami a potůčkem. Dnes již tento pro mě nádherný kout přírody neexistuje. Stojí zde budova mateřské školy," vzpomíná a zároveň porovnává minulost a přítomnost obce Praskolesy.

A čím se chtěla stát jako malé 
děvče? „Určitě zpěvačkou, s kamarádkou jsme sbíraly texty písní a přepisovaly je do zpěvníku (jeden mám dodnes) a samozřejmě je i dokola zpívaly. Doteď si většinu z nich pamatuji. Potom učitelkou, což se mi částečně splnilo, neboť jsem pracovala jako učitelka v mateřské škole," pokračuje Zdeňka Drábková.

Její oblíbenou hrou byla například schovávaná. „Her bylo více. Oblíbená byla hra na schovávanou, my jsme říkali na schovku. Také hra škatulata, batolata, hejbejte se nebo hra na sochy. I míčové hry jsme hráli rádi – hlavně vybíjenou a myslím, že hře s míčem, kdy jsme ho házeli o zeď a chytali a mezitím tleskali, házeli ho pod nohou apod., jsme říkali na školku. Rádi jsme skákali panáka, pinkali kuličky, skákali přes švihadlo. Takzvané vajíčko bylo vrcholem našeho umění," uzavírá vzpomínky Zdeňka Drábková.

.