Helena Klicperová: Každý výtvarník si najde svoji cestu, jak být originální

Chytlo mě to hned od začátku. Potom jsem chodila do „zušky“ k paní Květě Makovské asi do osmnácti let. Když jsem se rozhodovala, kam na vysokou, říkala jsem si, že zkusím přijímačky do Plzně na keramický design.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Na školu jsem se dostala. V té době to byl ještě Ústav umění a designu. Teď už to je Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Občas vidím nějaký třeba reklamní hrnek a mrzí mě, když už to není vůbec žádné umění. Ale přišla jsem i do styku s tou průmyslovou stránkou oboru. Na magisterském studiu jsme spolupracovali s továrnou v Bechyni, kde dělali sanitární keramiku. Nahlédla jsem tedy i do továren.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Muzeum berounské keramiky spadá pod Městské kulturní centrum Beroun. Nepracovala jsem v něm hned poté, co jsem dodělala školu. Chvíli jsem dělala copywritera, pak se objevilo místo tady v muzeu, tak jsem byla ráda.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Nejvíc mě na téhle práci baví to tvoření. Také mě baví práce s lidmi. Už někdy na střední jsem vedla kurzy keramiky pro děti.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

V muzeu máme dva kurzy pro děti a jeden pro dospělé. Také děláme individuální workshopy, kdy se lidem připraví nějaký polotovar a oni si výrobek dotváří podle svého.

Zdroj: Deník / Michal Bílek

Nemyslím, že by se technologie hrnčířského průmyslu nějak zásadně měnila, základ zůstává stejný. Ale každý výtvarník si najde svoji cestu, jak být originální - jakou techniku může zkusit, jak ji využít.

Zdroj: Deník / Michal Bílek