Pracovat jako sportovní novinář byl můj sen odmala. K jeho splnění vedla sice cesta poněkud klikatá, ale jsem rád, že jsem si ho mohl nakonec splnit. Přestože žurnalistika nemá v současné době obecně u veřejnosti velký respekt, pro mě má tato práce stále to zvláštní kouzlo tajemna a plně mě uspokojuje.
Do Deníku jsem přišel v květnu roku 2010, takže zde aktuálně načínám druhou desítku let. Jako sportovní redaktor přináším zpravodajství, reportáže a rozhovory především z fotbalového dění a zimních sportů. Je mi přitom lhostejné, zda se jedná o profesionální, či amatérské soutěže.
Jsem rád, že jsem mohl absolvovat řadu významných sportovních akcí po celém světě a jsem hrdý na to, že jsem mohl hovořit i s největšími hvězdami. Pokud bych měl zmínit výrazné momenty s krajskými sportovci, rád si připomínám přítomnost při olympijském startu Petra Svobody v Pekingu či světových titulech Martiny Sáblíkové.
Rád píši o zajímavých lidech, kteří ve sportu něčeho dosáhli. Rozhovory s nimi bývají vždy inspirující. Hodně se věnuji také historii sportu u nás. Již před lety jsem objevil kouzlo u nás trochu opomíjeného amerického fotbalu a nyní radostně sleduji jeho strmý výkonnostní vzestup u nás na Vysočině.
Toto by neměl číst žádný psycholog, protože můj volný čas také provází takřka výhradně sport. Sám jsem hrál fotbal a volejbal, nyní už jsem především fanoušek svých dětí, které hrají házenou na vrcholové úrovni. Jinak sbírám fotbalové odznaky, na stará kolena začínám pronikat do tajů rybaření. Jo, a mám rád pivo.
