Poslední roky byla zima na sníh podle mě dost skoupá. Tentokrát nám sportovcům musela udělat radost. Mně dvojnásobnou.

Minulý rok jsem se totiž okouzlen úspěchy našich reprezentantů po dlouhých patnácti letech odhodlal postavit se na běžky. Předtím bych nikdy nevěřil, jak to klouzání, šlapání a píchání hůlkami v mrazu může vůbec někoho bavit. Ale byla to paráda. Klouzal jsem se nakonec na těch dvou prkýnkách sem a tam jako pomatenec.

Bauer by zíral. Northug by jen tiše záviděl. Bylo mi jasné hned od začátku, že na dvacítce klasicky bych ho dal s přehledem i já.

Od té doby jsem se na běžky sice nepostavil, ale snad se k tomu tentokrát dostanu znovu.

Vítěz Tour de Ski se se mnou asi zase neutká, ale já věřím, že stejně jako on i ostatní tisíce nadšenců si tu zpropadenou zimu aspoň na chvilku užiji.
A konečně toho našeho reprezentanta prý uvidím i v televizi. To pak to lyžování bude, jako bych měl na trati Bauera v zádech.