Základní školu v Hostomicích v minulém týdnu obsadili vojáci. Tedy ne tak úplně. Naštěstí to nebylo kvůli tomu, že by si tam museli zřídit dočasné velitelství. Členové jednotek čestné stráže přijeli žákům všech ročníků přiblížit profesi profesionálního vojáka. Vedle her, přednášek a zajímavých ukázek vojáci zvláště osmákům a deváťákům představili i možnost studia na střední vojenské škole v Moravské Třebové a následnou příležitost armádní kariéry.

Ještě před ruskou invazí na Ukrajinu bych podobnou akci vnímal spíše jako jakýsi agitační pokus armády zlanařit mladé do zeleného, aby se povedlo doplnit zoufalý podstav. K podobnému smýšlení často vedla skutečnost, že pro mnohé z nás je vnímání existence naší armády z hlediska vojenské činnosti spíše okrajové. A to i přesto, že je její obecné vnímání poměrně pozitivní především díky pomoci vojáků při živelních katastrofách. Dá se to přičíst i skutečnosti, že jsme až do letošního 24. února v Evropě žili v poměrně dlouhém období neotřesitelného míru, navíc pod ochranou NATO.

Jenže s ruskou invazí na Ukrajinu je rázem všechno jinak. A když jsem ten den v hostomické škole byl, přítomnost vojáků měla pro mě najednou jiný, vyšší a především reálnější rozměr. Jde přeci jen o muže a ženy, kteří se dobrovolně rozhodli pro zaměstnání, jímž je primárně chránit naši bezpečnost. A tím si zaslouží náš obrovský respekt, především pak v dnešní době nejistého míru. Stejně jako žáci, kteří se rozhodnou pro vojenskou střední školu. Děkuji všem našim vojákům za jejich službu.