Ač jako národ ve spotřebě piva hrajeme prim v celé Evropě, většinou se omezujeme na už vyzkoušené značky a jen málokdy vybočíme. Maximálně tehdy, kdy je nějaké méně známé pivo v akci nebo ho nabízí hospoda, kterou na výletě navštívíme.

Ač je fajnšmekrů, kteří vyhledávají pivní speciály a netradiční piva, určitě více než třeba před osmi nebo deseti lety, a minipivovary zažívají boom, stále jde o velmi malou část konzumentů. Situace se ovšem poněkud změnila v době pandemie koronaviru.

Regionální piva začali ochutnávat právě ti konzervativci, zvyklí na své oblíbené značky. Minipivovary se oproti některým hospodám snažily být podnikavější a odvážnější. Otevřely svá okénka a lidé, kteří by si jinak zašli do hospody na pár plzní nebo gambrinusů, vyzkoušeli i jiné pivo. Malé pivovary vaří nejen výčepní piva nebo klasické ležáky, ale i piva svrchně kvašená, pšeničná piva, Stouty, Portery a další. Chutě jsou opravdu velmi rozmanité a pestré. A mnohým do té doby konzervativcům tato piva velmi zachutnala a stali se z nich pravidelní odběratelé. To nakonec potvrdili i sami sládci rakovnických minipivovarů.

Jistě stojí za zamyšlení, proč konzervativní skořápku otevřel až mnohokrát zmiňovaný koronavirus. Někdy nám zkrátka může kvůli zvyku a lenosti unikat něco velmi zajímavého nebo dobrého.