Koncesionářské poplatky se od roku 2025 zvýší. Za Českou televizi si připlatíme 25 korun, za Český rozhlas deset, tedy v prvním případě to bude 160 a ve druhém 55 korun měsíčně. Veřejnoprávním médiím to zajistí fungování a rozvoj na přijatelné úrovni.

Ministr kultury Martin Baxa, jehož úřad je autorem návrhu, zdůrazňuje, že taxy se nezvyšovaly patnáct, respektive osmnáct let. Poplatky už nebudou vázány na vlastnictví „bedny“, odvedou je všechny domácnosti, které mají elektronická zařízení, jež příjem televizního vysílání umožňují.

Tedy úplně každý majitel počítače, notebooku, tabletu a také mobilu. Pro nejmladší generaci to je rána, neb ta nesleduje žádný televizní obsah. Podnikatelé s méně než pěti zaměstnanci v provozovně budou od plateb osvobozeni.

Tolik strohá řeč čísel. Jenže o ně v této navýsost politické záležitosti až tak nejde. Klíčová je otázka, zda dnes lidé potřebují média veřejné služby nezávislá na státním rozpočtu?

„Jsem přesvědčený, že jsou jednou z pojistek, které si moderní společnost zřizuje právě proto, aby společenský systém zůstal funkční. Aby tu byl určitý garant férové soutěže politických subjektů, který dokáže hledat a pojmenovat problematická místa a přes důkazovou žurnalistiku tlačit na to, aby problémy došly svého řešení,“ řekl Deníku nastupující ředitel ČT Jan Souček.

Ponechme stranou původní dramatickou tvorbu, sportovní přenosy nebo zábavné pořady. Zaměřme se na zpravodajství a publicistiku, jež citelně ovlivňují atmosféru ve společnosti. Pokud mají lidé dojem, že jsou předpojaté a zjevně fandí jednomu politickému táboru, rozlévá se po českých luzích a hájích naštvanost. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš tak s chutí mluví „o nové totalitě“ a slibuje koncesionářské poplatky zrušit.

Není přitom až tak složité přijít s formátem, který by vše nasvítil ostře, ale spravedlivě. Babiš v úterý řečnil ve sněmovně šest hodin. Tým televizních novinářů mohl vzít jeho projev a konfrontovat jednotlivá vyjádření s fakty, expertním pohledem, komentářem ministrů.

Bylo by to pracné, avšak účinnější než to smést ze stolu větou o zablokované sněmovně.