Pár dnů po prezidentských volbách se zdálo, že do veřejného prostoru vstoupil klid. Ne že by objektivní situace byla o fous lepší, ale cesta k nalézání východisek v dialogu vypadala otevřená. Záhy se ukázalo, že otcem myšlenky bylo spíš přání než realita. Ostrá debata kolem červnové valorizace penzí napověděla, že ve společnosti to vře. A zdaleka nejen v té seniorní.

Lidem za katedrami se nelíbí, jak vláda přistupuje ke slibu držet jejich platy na 130 procentech průměrné mzdy. Okruh příjemců totiž pozměňovací návrh koaličních poslanců zúžil na učitele, takže vypadli asistenti, psychologové či sociální pedagogové.

Ponižující je postavení vysokoškolských učitelů na humanitních fakultách. Z univerzit často prchají na gymnázia, aby vůbec uživili rodiny.

Mluvím o budoucích učitelích odborných předmětů, historicích, překladatelích, sociolozích, psycholozích, tedy profesích, bez nichž se současná společnost neobejde. A také o filozofech, jichž je v postmoderní době zapotřebí víc než kdykoli jindy, neboť reflexe současnosti je nedostatkové, avšak bohužel nežádané zboží.

Kabinet musí šetřit, aby srazil rozpočtový schodek. Ten vyskočil v únorovém meziročním srovnání na děsivých 119,7 miliardy korun.

Kvůli dopadům války na Ukrajině ministři upravili programové prohlášení. Bez toho, že by s ním předstoupili před sněmovnu. Změny jsou přitom zásadní. Třeba zákonný odvod dvou procent HDP na armádní výdaje, a to s platností od roku 2024. Nebo zrušení daňové brzdy, což jsou otevřená vrátka ke zvyšování daní. Ze závazku zmizelo snížení sociálního pojištění o dva procentní body nebo už zmíněné platové zvýhodnění pro všechny pedagogické pracovníky.

Komunikace nula. Takové přezíravé jednání je ovšem nejen vodou na parlamentní opoziční mlýn, ale také životabudičem pro dosud okrajová politická uskupení. Nedávná demonstrace na Václavském náměstí by měla být pro vládnoucí garnituru budíčkem. Premiér Petr Fiala ji přitom odmítl komentovat s tím, že „projevy, vystupující i vznášené požadavky hovoří samy za sebe“. Tedy tak, že se v očích lidí automaticky dehonestují, pročež nestojí ani za zmínku.

Obávám se, že se mýlí.

Prezident Pavel to vidí realističtěji, když se chce zaměřit na takřka bezbřehé kontakty s veřejností a vysvětlovat, hovořit, naslouchat a argumentovat. To je jediná možnost. Frustrace davů stála u zrodu totalitních režimů. Zárodky nahromaděné nevole už jsou patrné i tady a teď.

Když to vláda nechá plavat, za čas může být nám všem ouvej.