Pokud se nejdříve ohlédneme téměř rok nazpět, loňský 15. březen byl dnem, kdy se v berounské a hořovické nemocnici vyhlašoval stav hromadného postižení osob, protože tamní covidová oddělení praskala ve švech. Tehdy testy odhalovaly v průměru 12 tisíc pozitivních případů denně. Uplynul necelý rok a současná čísla vylétla do stratosféry, když minulou středu pokořila magickou hranici 50 tisíc pozitivních případů v jednom dni.

Hovoříme tu tedy o téměř pětkrát vyšší incidenci ve srovnání s loňským březnem. Být tohle minulý rok, jsme asi v pěkné bryndě. Naštěstí tomu tak není, a i když tu superinfekční omikron řádí jak černá ruka, krize se nekoná a nemocnice se s velkým přehledem „drží“. I když počet hospitalizovaných mírně, nikoliv dramaticky, stoupl, klesá ale množství pacientů s těžkým průběhem nemoci. Mluvčí nemocnic Petra Horáková také potvrdila, že se v drtivé většině případů vskutku jedná o omikron.

Například v Irsku a Anglii se vlna této varianty už přehnala a v obou zemích se zrušila téměř všechna dosavadní proticovidová opatření, protože se nárůst počtu nakažených neprojevil právě zvýšenou zátěží na nemocnice. Evidentně se trend u nás vyvíjí podobně, zcela určitě bychom tedy měli přejít na stejné měřítko.

Nejde nám přeci o to virus vymýtit, což ani nejde, ale naučit se s ním žít tak jako s jinými koronaviry, RS viry, chřipkou a řadou dalších. Vědci už mnohokrát prezentovali schopnost mutace viru k jeho vlastnímu přežití; bude-li svého hostitele, tedy nás, decimovat, tuto šanci si dramaticky snižuje.

Vidím tak světlo na konci covidového tunelu, které je tím vytouženým návratem k relativně normálnímu životu. Ale pozor! Podle informací Světové zdravotnické organizace není moudré omikron podceňovat, protože pořád umí vyvolat těžký průběh.