I když to ještě neumějí vědci z utažské univerzity určit s jistotou, nemoc covid-19 se jeví jako sezónní. Virus mezi námi ale zatím nekoluje dost dlouho k tomu, aby se toto zjištění dalo jasně stanovit. Na druhou stranu mají už docela jasno, že tu s námi nějakou dobu zůstane; když už ne napořád, odhaduje se, že minimálně příštích deset let. Stejná studie, která byla publikována letos v květnu, skrze matematické modely předpovídá, že by se v příštích letech s budováním kolektivní imunity z covidu měla stát jen nepříjemnost typu průměrné chřipky.
Co to ale znamená pro nás teď? Tak především to, že se nacházíme v čase, kdy se musíme naučit pružně reagovat na rychle se měnící situaci, a to především ve školách. A není to vůbec nic jednoduchého, jak například potvrdil ředitel králodvorské základky Evžen Krob. Tam se jednoduše řečeno plánování veškerých výletů, akcí či škol v přírodě odvíjí od jednotlivých výsledků testování. „Kdyby náhodu jedno dítě mělo test pozitivní, tak celá třída, která má například zajištěnou školu v přírodě, nikam nejede a bude v karanténě,“ objasnil ředitel s oddechem, že zatím nic takového nemuseli řešit.
I takto se ve školách snaží zařídit normální školní rok, aby děti v lavicích zůstaly a nemusely se ubírat zase k domácím monitorům. Nezbývá nám tedy, než se s pandemií potýkat operativně a lokálně bez tvrdošíjných a plošných zavíraní škol; a nejen těch, pokud toužíme žít relativně normálně. Nebo snad chceme, aby se na další roky zimní měsíce staly „covidovým vězením“ do té doby, než si vybudujeme kolektivní imunitu? Ztrátou sociálního kontaktu trpíme všichni, a děti především.
