V prvním školním dni jsem byl navštívit Základní školu Wagnerka v Berouně, abych zachytil atmosféru zahájení nového školního roku. Nálada byla uvolněná, počasí příjemné a všichni se těšili do školy, do které toho loni moc nenachodili.

Načež se paní Martina Vokurková Chocová, matka dítěte, které školu také navštěvuje, ujala předání petice ředitelce školy Evě Drbalové. S nevraživou argumentací, v níž létaly paragrafy, jí představila, jak porušuje zákony, když se škola pod jejím vedením řídí vládními nařízeními. A jak jí za to může hrozit i vězení. Signatáři petice, kterých je asi 130, požadují zaručení bezpodmínečného práva dětí chodit do školy. S touto náloží poté odcházela ředitelka přivítat prvňáčky, aby se na hřišti postavila před natěšené děti a usmívající se rodiče a prarodiče.

Ano, žijeme v době pandemie, kdy se na nás valí kontrasty jejích dopadů ze všech možných stran. Bezpochyby byla naše svoboda v určitých směrech narušena a ukrojena a stále se tomu tak děje. A protože žijeme v demokratické společnosti, bojovníkům za naše práva fandím. Podobné výpady ale dělejme přece jen o trochu lépe.

Ono je vlastně mnohem jednodušší vyšlápnout si na ředitelku, vyhrožovat jí vězením a vystresovat ji, než se pustit do těžšího boje s vládním aparátem, který je strůjcem všech omezení, v tomto případě možného zavíraní škol a přechodu na distanční výuku. Není tedy nad to (sarkasmus), když to můžete ředitelce školy pořádně nandat hned 1. září, kdy se všichni mají spíše radovat ze zahájení nového školního roku.

Možná stačilo domluvit si schůzku po uvedení prvňáčků do tříd nebo prostě přijít 2. září. Buďme tedy k sobě v této složité době především více lidští. Není to ostatně to, co se mocným tam nahoře může hodit, když se v rámci komunit začneme štvát hlavně mezi sebou?