Kliknutím zvětšíteKvůli dovolené v rakouských Alpách musela někdejší mistryně světa v běhu na 800 metrů do karantény. „Po zprávách z domova jsme se s rodinou vrátili o dva dny dřív. Akorát přestaly fungovat školy a byl konec i s tréninky na stadionu ve Vodrantech,“ vypráví učitelka tělocviku.
Studenti v době nedobrovolného volna nezaháleli. Kromě čáslavského gymnázia vyučuje Ludmila Formanová i na přilehlé pedagogické škole a přes počítač posílala žákům fyzické výzvy. „Jedná se o cvičení a posilování, aby měli motivaci se nějak hýbat. Nechtěla jsem je přetěžovat, ale zároveň bylo důležité, aby nezapomínali na sport,“ podotýká.
Celodenní zápřah
V karanténě to Lídu po čase přestalo bavit, a tak se vrhla na domácí úklid. „Vysmýčila jsem dům, umyla okna, ale chyběla mi práce s dětmi,“ přiznává česká rekordmanka. „Když jsem se byla proběhnout v lesoparku, zjistila jsem, že vstup do sportovního areálu je zavřený na řetěz. To jsem za dlouhé roky, co tam chodím, nezažila. Bylo mi z toho do breku.“
Postupně se jí začínali ozývat mladí atleti. Jakmile pominula nejhorší situace a bylo možné v omezeném režimu využívat venkovní sportoviště, domluvila se s dětmi a jejich rodiči, aby se vrátili k atletice. „Začalo jich chodit tolik, že se musely střídat, aby jich na stadionu nebylo moc,“ říká.
„Před pandemií jsme trénovali třikrát týdně, ale teď se děti na stadion vyloženě třesou. Potřebují mít kontakt se spolužáky a kamarády. No a já jsem docela v zápřahu, ale těší mě, že chtějí být na hřišti. Kdybych teď netrénovala, nevím, co bych dělala,“ přemítá šestačtyřicetiletá pedagožka.
Denní režim má rozpočítaný na minuty. Ráno připravuje úkoly pro studenty a pak jede na stadion AC Čáslav. Mezi dvěma tréninky má chvilku pro sebe a večer se vrací unavená domů. Tak to chodí každý všední den, ale i o víkendech.
Trénink doplňují hry
„S Jarmilou Kratochvílovou a dalšími trenéry jsme se dohodli na časovém harmonogramu, aby na ploše byla vždy jen jedna skupina,“ jmenuje svou někdejší trenérku a bývalou vynikající atletku.
Ludmilu Formanovou zájem dětí překvapil. Přicházejí dvakrát denně, trénují od deseti do půl dvanácté a pak od tří do půl páté. „Jedeme vlastně na dvě fáze. Je vidět, že děti chtějí být na vzduchu a rády se proběhnou. Nemají důvod být zavřené doma,“ usmívá se. „Nejsou to ale žádní vrcholoví sportovci, jen starší žáci. První trénink má atletický charakter, odpoledne bývají volnější. Do programu vzhledem k jejich věku zařazuji nějaké hry,“ pokračuje.
Je s dětmi spokojená a pochvaluje si, že mají štěstí na počasí. „Někdy mi připadá, že jsou k neutahání. Navrhovala jsem, že si v neděli odpočineme, ale vynutily si další trénink. A když jsem se ptala na odpolední fázi, chtěly také přijít. Přijde mi to moc hezký,“ pokyvuje hlavou.
Na tréninky přichází i Lídin čtrnáctiletý syn. Petr kombinuje atletiku s hokejem. Hraje za Kutnou Horu, ale sezona jim kvůli koronaviru skončila předčasně. „Začnou zase až v září, a tak se teď zdokonaluje v atletice,“ povídá matka.
Děti se baví
„Asi po mně nepodědil všechny atletické geny, ale mám radost, že se věnuje sportu a našel si v něm kamarády. Mezi atlety má i spolužáky a kluci kolikrát zůstanou na stadionu a kopou si,“ zmiňuje. „Děti možná zjistily, že by se doma u počítačů nudily. Často se divím, kolik toho naběhají. Až se začne závodit, budou asi ve formě,“ culí se.
Atletika po boku šampionky se čáslavské mládeži zamlouvá. „I když z nich na devětadevadesát procent nebudou šampioni, baví se. A to považuju za podstatné.“
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
