Mistrovství světa v Augsburgu se koná dřív než bývá vrchol sezony v dřívějších letech. Bylo potřeba zvolit nějaký odlišný režim?
Jsem na něco podobného zvyklá z dob, kdy jsem kromě závodů dospělých startovala i v kategorii do 23 let. Vlastně letos poprvé nejsem třiadvacítka, a tak mi ani nepřijde, že jsem v Augsburg dřív, protože v tom termínu býval šampionát mladší kategorie.

Německý pořadatel bude právě v dřívějším termínu připomínat půl století od chvíle, kdy byl vodní slalom poprvé zařazený do programu OH. Bude to pro vás větší událost?
I když to tam bude určitě hezký, já to asi tak úplně vnímat nebudu. Soustředím se na sebe a důležití jsou pro mě fanoušci. Právě proto, že to není z Česka daleko, jich bude moct přijet víc. Dorazí i někdo z rodiny, kupovala jsem nějaké lístky. Možná kvůli tomu bude pro mě tento šampionát hodně znamenat. Doufám, že předvedu nejvíc, co umím, a lidé si závody užijí.

Měla jste nabitý úvod sezony. Cítila jste na konci června po účasti ve třech disciplínách větší únavu než jindy?
Bylo to náročné. Tři disciplíny jsou dost, ale jak vždycky říkám, nejsem z cukru. Není to nic, co bych nevydržela. Z tohoto pohledu jsem na sebe pyšná, jelikož jsem se ujistila, že se to dá zvládnout a že v reprezentaci mám co dělat. 

Do soubojů chodím ostře a vychází to

Na ME a při SP v Troji jste vyhrála Extreme Kayak, ale v Prahy jste po kontaktu s Číňankou utrpěla krvavý šrám na obličeji. Není tahle disciplína až příliš akční?
Je, ale zkušení slalomáři z top 15 si ohlídají, aby nedošlo ke karambolu. Na Číňance bylo znát i v dalším závodě, že do toho jde s větší vervou, než by musela. Byla to nehoda, ale Číňané to mají takhle nastavené, a to se mi nelíbí. Jedná se o můj osobní názor, ale jinak si Extreme Kayak užívám. Je to kontaktní disciplína, samozřejmě se vždycky něco může přihodit, ale snažíme zbytečně nechodit do rizika. 

close Tereza Fišerová při fotografování pro Deník v Praze. info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Tereza Fišerová při fotografování pro Deník v Praze.

Obešla se pražská nehoda bez následků?
Po semifinále jsem měla všechno v mlze. Když jsem na ruce spatřila krev, byla jsem v šoku. Jak mi doktor ránu sepnul, jen jsem se soustředila, jestli mě pustí na finále. Po něm mě vezla záchranka do Vinohradské nemocnice. Nikdy jsem na šití nebyla, ale lékaři odvedli skvělou práci. Jizvička vedle pravého oka zůstala, ale je to jen malá čárka. 

Neměla jste pak o týden později při pokračování seriálu obavy z něčeho podobného?
To ani ne, spíš bylo pro mě v Krakově těžký nejít první dny jezdit. Ona totiž voda, v níž pádlujeme, není úplně čistá. Doktor se bál, abych nedostala infekci. Musela jsem to nahradit běháním, posilovnou a jízdou na klidné vodě. Vtipné na tom bylo, jsem měla kolem oka pás od zelené dezinfekce. A tak mě napadlo, že bych se na mistrovství světa mohla pod očima vyzdobit bojovými pruhy. (směje se)

Povězte, máte Extreme Kayak ráda?
Mám a myslím, že je to způsobeno i mou povahou. Třeba na rozdíl od kolegů Jíři Prskavce a Barči Valíkové jsem v podstatě bojový typ. Oni mají obavy, aby se s někým nesrazili, ale já to mám asi vypěstované z fotbalu, který jsem s klukama dva roky hrála. Soubojů se soupeřkami se nebojím, jdu do toho ostře a docela mi to vychází.

Je Extreme Kayak specifický také tím, že se nedá moc trénovat?
Občas je dobré si to párkrát zkusit v tréninku, ale krosu nedá se věnovat vetší pozornost, protože člověk se nejvíc naučí závodem. Taktika se mění a okamžitá reakce se nedá natrénovat. Je to hlavně o zkušenostech. 

Už i na kajaku konkuruji světové elitě

Kromě Extreme Kayaku vyznáváte obě klasické disciplíny – kajak a kánoi. Je problém se přeorientovat z jedné na druhou, zvláště když se kvalifikace na SP jedou v jeden den?
Je potřeba se správně soustředit. Když vidím trať poprvé, moje myšlenky jsou nastavené tak, že si řeknu 1 2 3, takhle to zhruba pojedu na kajaku, a pak 4 5 6, jak bych to mohla ujet na singlu.

close Tereza Fišerová při fotografování pro Deník v Praze. info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Tereza Fišerová při fotografování pro Deník v Praze.

Na jaké lodi závodíte raději?
To neumím říct. Obě tradiční disciplíny mě baví. Extreme Kayak beru jako doplněk, ale vodní slalom si neumím představit, že bych nedělala zároveň kajak a singl. U mě je to padesát na padesát. Na kánoi jsem schopná víc konkurovat světové špičce než na kajaku, ale pokud bude všechno probíhat tak, jak má, mohu se posouvat i na něm. To bylo vidět v Krakově, kde jsem získala stříbrnou medaili.

Říkala jste, že střídání lodí vyžaduje soustředění. Jaký je ideální předstartovní stav?
V tomhle se trošku hledám. Na každý závod přicházím v jiném rozpoložení. Je důležité umět pracovat se svou myslí, abych se uměla vypořádat se všemi situacemi. Asi není možné být na každý závod stejně soustředěná, ale v daný okamžik se s tím umět vypořádat. 

Před začátkem programu chodíte na obhlídky trati. Co se dá z tekoucí vody vypozorovat?
Zjistíme, jaké jsou náklony, nebo jaké záběry tam bude potřeba dát, aby nás to dostalo do branky. Z toho vznikne určitý model, jak se to dá zajet. Dodá to určitou sebedůvěru, že to není příliš těžké. 

Kromě toho, že jste vrcholová sportovkyně, tak zároveň studujete na VŠTVS Palestra. Jako magisterský obor jste si zvolila wellness, co to obnáší?Ono to zní docela vtipně, ale obor obsahuje i něco z managementu a ekonomiky. Jinak se tam učíme určité disbalance, abychom dokázali rozeznat základní zdravotní problém a uměli člověka nasměrovat správným směrem. Řekla bych, že se jedná lehčí nauku o lidském těle, než studují zdravotníci.

Trénujete ve skupině Lukáše Kubričana. Podle výsledků se jedná o ideální spolupráci…
Vede mě od roku 2017 a dobře jsme si sedli. Pěkně nám to funguje, což je vidět i na výsledcích. Jsem mu vděčná, že mě vytáhl na top úroveň. Já jsem ale měla štěstí na trenéry už dřív. Ondra Zajíc mě sice nepsal plány, ale byl to on, kdo mě vytáhl k vodě a hodně toho se mnou odjezdil.

Vztah ke psům? Kamarádství i láska

Z rodné Roudnice nad Labem jste před časem přesídlila do Prahy, ale už jste zase zpátky. Co v tom sehrálo roli?
Nechtěla jsem dojíždět, protože většinou trénuju v Troji. Jenže Praha mě začala ubíjet. Zjistila jsem, že mi víc vyhovuje život v přírodě a v klidu, a to jsem v metropoli postrádala. Po třech letech jsem se vrátila k rodičům do domu s velkou zahradou. Odpočine si tam hlavně hlava. Také jsem zjistila, že mi cestování nevadí, a to převážilo. Z domova mi to trvá půl hodinu a když chytnu zácpu, tak dvakrát tolik.

V Roudnici si vás také váží a tamní radnice dokáže vaše úspěchy náležitě ocenit…
Za olympijskou medaili jsem měla slíbené štěně. Po šestém místě jsem nic nečekala, ale stejně mi darovali malou border kolii, jakou jsem si vždycky přála. Brian tak přibyl k německému ovčákovi jménem Toretto.

Jsou pro vás psi rozptýlením, máte čas se o ně starat?
S Torettem jsme chodili na cvičák, protože velký pes se musí naučit poslouchat. Briana si cvičíme sami. Psy mám ráda od malička. Všechno převýšili a dneska pro mě znamenají odpočinek a relax. Trávím s nimi volný čas a zažívám hezké pocity. Možná se tomu někdo pousměje, ale je v tom kamarádství i láska. Němá tvář to umí vracet nejvíc. Když se vracím po delší době, je krásné vidět, jak mě vítají. A když se někam chystám, nechtějí mě zase nechat odjet. (směje se)

close Tereza Fišerová získala v Troji zlato info Zdroj: Iva Roháčková zoom_in Tereza Fišerová získala v Troji zlato

Po Augsburgu bude delší prostor bez závodů, dá se stihnout nějaká dovolená?
Vyhledávám spíš domácí prostředí, tam si nejvíc odpočinu, což souvisí i se psy. Dovolenou jako takovou budu mít až v říjnu, kdy nebudu muset po sezoně trénovat. Na pár dní vypadnu se sestřenicí. Řekly jsme si, že si půjčíme auto, ve kterém se dá spát. Vyrazíme do Rakouska a budeme chodit po horách. Ale nejsem moc plánovací typ, obvykle se ráno rozhodnu, za hodinu se sbalím a jedu. (směje se)

Život máte nabitý sportem, k tomu chodíte do školy a užíváte si se čtyřnohými kamarády. Najdete mezitím prostor na partnerský vztah?
Určitě by se nějaký čas našel. (směje se) Ale momentálně partnera nemám. Ono jde o nastavení mé mysli. V podstatě se teď nesnažím najít někoho, s kým by mi bylo dobře. Až ten čas přijde, a bude v tom láska, tak to prostě nastane.