Teď stojí před Sletištěm a vedením kladenského klubu AC Tepo další obrovská výzva, ve dnech 28. a 29. července se tady odehraje jedna z největších akcí, jako když pořádali, po třinácti letech se sem vrací Mistrovství České republiky jednotlivců. Že se tady bude opět hvězdám jako jsou Pavlu Maslákovi nebo Zuzana Hejnová bude líbit, na to vezměte jed. Přesvědčen o tom je i muž, který královně atletice zasvětil téměř celý život, předseda AC Tepo Kladno Jiří Klesnil. Vynikající závodník, vynikající organizátor.

Začnu vaší závodní kariérou. Čím to, že dnes má Česko tak málo dobrých vytvalců, kteří nejsou schopni překonat ani výkony vaší generace?
Nevím, jestli je to tréninkem. Byli tady talentovaní kluci včetně mého syna, co zaběhli dobré časy a připravovali se na rozdíl ode mne dvoufázově. Ale nevyšlo to. Možná to bylo takovou celoživotní přípravou, byli jsme natvrdo řečeno děti ulice. Naše generace byla pořád venku, pořád jsme něco dělali. Snad nejvíc to, čemu se dnes říká hokejbal. Organizovali jsme se kluci z různých částí města a pořádali i turnaje. Mimochodem hokej je moje velká láska, ač jsem atletem. Chodím od devíti let na každý zápas.

Ale musel jste mít i talent, ne?
Asi tam nějaký byl, ale hlavně jsem měl skvělého trenéra Antonína Kamenského. Byl skvělý nejen jako trenér, ale i jako člověk a pomohl nejen mě, ale celé generaci kluků, které připravoval. Měl neskutečný cit a pomohl mi hodně i do života. Jeho syn Martin s námi byl také ve skupině, také byl v reprezentaci a dodnes u nám s Kladně trénuje děti.

Proč jste vlastně nepřešel do Prahy, kde byla vrcholová střediska a závodníci měli lepší podmínky?
Jedním z důvodů byl právě trenér Kameský. Radši jsem trénoval jednofázově po práci, přesto jsme kluky z Rudé hvězdy, VŠ nebo Dukly často porážel. Třeba bych se při lepších podmínkách ještě nějak posunul, ale třeba také ne. Každopádně jsem moc rád, že jsem tehdy v Kladně zůstal.

Po závodní kariéře jste volně přešel na kariéru funkcionáře, měl jste toho dost – předseda klubu, reprezentační trenér, už pár let i radní města Kladna. Jak se to seběhlo?
Vše začalo, už když jsem byl mladý kluk, nějakých čtyřiadvacet. To mě funkcionáři zvolili do výboru klubu za závodníky. Také mě hodně bavila statistiky, takže jsme začal dělat i tu. Po nějaké době jsme se stal místopředsedou a teď už čtrnáct roků dělám předsedu. Podobné to bylo na krajském atletickém svazu, i tam jsem začal s tabulkami a statistikou a pak mě zvolili předsedou, aniž bych o to nějam horlivě stál a spíš to na mě spadlo. S nástupem šéftrenéra Tomáše Dvořáka jsem se posunul i na pozici reprezentačního trenéra běžců, ale měl začal jsem toho mít spolu se zaměstnáním opravdu moc a položil to. Jinak to celé vychází z toho, že když člověk něco chce dělat, baví ho to, je trošku aktivní, tak to vše vyplyne ze situace. Rozhodně jsem nikdy nebyl sběratel funkcí.

Za čtrnáct let vaší „vlády“ se toho ale na Sletišti hodně změnilo, že?
Ano, jasně, ale určitě to není práce Jirky Klesnila, ale spousty dalších lidí, co na tom dělali a dělají. Nemám třeba rád, když někdo zapomíná na ty, kdož v Kladně dělali atletiku před třiceti čtyřiceti lety. I oni tady kus práce odvedli. Vždyť bez nich bychom třeba ani neměli extraligu. Jdeme spíš postupnými kroky, hodně se soustředíme na mládež. Možná jí máme až moc?

Kolik?
Dohromady má klub asi tisíc členů s tím, že pohyb je velký. Někdo přijde a za čtrnáct dnů už tady není, nechytí ho to. A zase přijdou další. Jsme ale na hraně možností jak personálních – protože potřebujeme spoustu trenérů – tak logistických. To je hlavně zajištění zimní přípravy v halách a tělocvičnách. Problém máme i se šatnami, to bychom chtěli do budoucna řešit. Při takovém počtu dětí máme v tomhle ohledu problém.

Máte už pár let konečně střechu nad hlavou. Je to velká pomoc?
Jistě a nejen pro atletiku, protože se tady mohou konat i opravdu prestižní závody. Je to pomoc celému městu, které tady může pořádat různé akce, hlavně Den města. Nesmíme zapomenout ani na rekonstrukci haly, ta nám moc pomohla. Celkově je areál nádherný a ani Kladeňáci to často nedocení.

Jak tomu mám rozumět?
V červnu a červenci jsme pořádali dva velké mítinky se spoustou zahraničních borců. Ti za námi chodí a jsou ze Sletiště unešeni. Třeba slovenský rekordman Volko na stránkách Slovenského atletického svazu se nad naším areálem doslova rozplýval.

Tím se volbně dostáváme k vrcholu roku, mistrovství republiky jednotlivců, které pořádáte v závěru července. Přijedou všechny hvězdy?
Když si vybavím mistrovství, které se u nás konalo poprvé v roce 2005, tak tehdy delegát popsal dlouhou zprávu a šampionát hodnotil jako zatím nejlepší v historii. Přišlo i moc lidí, k pěti tisícům. Věřím, že se to povede i letos, nicméně tenkrát to bylo v červnu, teď je hodně lidí na dovolených. Co se týče hvězd, ty mají účast povinnou, pokud nejsou zraněné. Lákadlem bude určitě halový mistr světa na čtyřstovce Pavel Maslák, Zuzana Hejnová a další, kterří už mají splněněné limity na ME, ať už to jsou elitní oštěpaři Veselý, Vadlejch, Frydrych či Jílek, tyčkaři Kudlička, Balner a náš Posekaný. Z Kladeňáků Elišku Staňkovou, která také splnila limit na ME, doufám, že ho splní i další náš diskařský favorit a Tomáš Voňavka. Máme i tři elitní kladiváře včetně obhájce titulu Míry Pavlíčka. A spousta dalších. Bude to pro nás hodně náročný víkend, ale zároveň i moc pěkné a kvalitní závody. Přijďte se podívat i Vy.