Startovní pole bylo nabité zvučnými jmény jak v elitní kategorii, tak mezi amatéry. Plavalo se v čisté vodě s italsky azurovým odstínem, která měla ale pouhých 18°C a tak neopren a dvě čepice byly nutností. Bulavova kategorie (55-59 let) startovala v poslední vlně, a tak musel berounský veterán předplavat hodně žen v oranžových čepičkách. "Skok z 1,5 m vysokého mola v polovině plavání se mi povedl náramně. Pak jsem už jen naplno zabíral směrem k poslední bójce a na kolo nasedal jako šestnáctý v pořadí," popisoval František.
Hned začal zostra šlapat. Celý předchozí den pršelo, proto měl z kola velký respekt a radši vyměnil pláště za hrubší vzorky. Díky tomu jel po mokrých a zablácených kořenech, zatímco ostatní tam kola tlačili. Jelo se 10 km do kopce a pak 5 km náročným singltrekem dolů. "V prvním hodně zabláceném sjezdíku přede mnou popadali závodníci a tak jsem musel také na poslední chvíli z kola a upadl přitom na pravé koleno. Z něj crčela krev, která se mísila s bahnem, ale nevěnoval jsem tomu delší pozornost. Kolu se naštěstí nic nestalo," ulevil si borec.

Ve druhém okruhu už byl sjezd klidný a Bulava předjel kamarádku Kateřinu Ježkovou, která startovala hodinu před ním. Povzbudili se a dál pokračovali svým tempem.
Ve 13°C byl rád, že má pod kombinézou triko s dlouhým rukávem. "Sjezd byl docela mazec! Kolo bylo místy stěží ovladatelné. Klouzalo to, a tak jsem příliš neriskoval. Ve druhém okruhu jsem dojel kamaráda - veterána Honzu Děbnára a šel před něj. On mě zase dojel z kopce, kde je silnější. Jelo se mi docela dobře, a jak se startovní pole natáhlo, trať už byla více propustná a já mohl volit optimální stopu a tempo," pokračoval v komentáři k napínavému závodu va italských Dolomitech.
V posledním sjezdu plném volných kamenů a štěrku byl Bulava asi 50 m za Děbnárem a chtěl s ním dojet do depa. S hrůzou však zjistil, že zadní kolo má hodně vyfouklé - defekt 2 km před depem! "Zkusil jsem jet pomalu, ale bylo to čím dál horší a hrozilo, že na asfaltu, kostkách a klikatých uličkách Molvena plášť svléknu z ráfku. Radši jsem zastavil a bombičkou ho dofoukal a modlil se, aby to vydrželo. Jenže kilometr před cílem bylo kolo opět prázdné. Na řadu přišla druhá bombička a já si pohlídal díru, kterou vzduch utíkal a otočil kolo dolů, aby jí "mléko" uvnitř bezdušového pláště zalepilo. Ztratil jsem asi 1:30 min což je slušný čas na hlemýždí jízdu a dvě dofouknutí," smál se Bulava.

Do depa opatrně dojel a vybíhal na 13. místě ve své kategorii. Ze začátku mu nešly nohy a dokonce ho předběhl borec z kat. 60-64 let. Za druhým kilometrem v členitém terénu se ale berounský drak rozeběhl a soka nechal za sebou. Při sebězích ho bolela kyčel, přesto ve druhém okruhu přitlačil na pilu, a i když věděl, že to nebude stačit do desítky, snažil se nepolevit.
V cílovém koridoru po bezmála čtyřech hodinách vypnul koncentraci a plácl si s diváky a rozpaženými pažemi jako letadlo proběhl cílem. "Bylo to přihlížejícími kvitováno slušným potleskem," usmál se.
Nakonec to bylo 14. místo v kategorii; nebýt defektu mohla to být 12. příčka (230. byl celkově z 406 mužů). "Možná se to bude zdát někomu málo, ale já jel na maximum a vzhledem k zdravotním potížím loni a letos, které mi nedovolily trénovat naplno zejména běh, jsem spokojený. Konkurence v xteře šla za poslední roky neskutečně nahoru. Například vítěz naší kategorie plaval jen o 30 sekund pomaleji než nejlepší eliťáci! Soupeři byli tentokrát lepší a tak jim gratuluji. Kdyby mi někdo před dvěma měsíci řekl, že se kvalifikuji a pak pojedu na MS, tak mu řeknu, že je blázen. Udělal jsem pro to v tréninku maximum a ono to nakonec vyšlo," zhodnotil celou účast pozitivně František Bulava.
Na závěr ještě poděkoval Lokomotivě Beroun a firmě Eurocat (Gelmodel), které ho na této akci podpořily.