Nejen o ní si Deník povídal s Luďkem Heinzem (84), který žije v Hořovicích a s basketbalem toho zažil opravdu mnoho.

Prozraďte nám nejprve, za jaké kluby jste hrál?
Vyrostl jsem v Rakovníku, odkud jsem šel hrát první ligu za Slavii Praha. Tam jsem hrál dva roky a šel jsem do Kladna. To tenkrát mělo výborný mančaft, bylo druhé v republice. Na vojně jsem hrál za Tankistu Praha a kariéru jsem zakončil ve Švermově.

Vy jste ale zkoušel probudit basketbal i v Hořovicích. Je to tak?
Ještě jako staří pánové jsme v Hořovicích hráli a z padesáti zápasů jsme jenom jeden prohráli. Mě bylo tehdy sedmdesát let.

Ruku v ruce s hraním přišla vaše trenérská kariéra. Potvrdíte to?
Mohu říci, že jsem začal trénovat už v osmnácti na gymnáziu, kde jsem se o to zajímal. Pak jsem dělal druhého trenéra v Tankistovi, když jsem tam hrál. Trénoval jsem také Baník Ostrava, se kterým jsme skončili pátí a čtvrtí v lize.

A co vaše reprezentační štace?
Trénoval jsem juniorský tým Československa, ale to jsem velké úspěchy neměli. Byli jsme na dvou mistrovstvích Evropy a uhráli jsme šesté a sedmé místo. Potom jsem předčasně trénování nechal, protože jsem nastoupil do funkce generálního sekretáře československého basketbalového svazu v roce 1978.

Měli jsme se možnost dostat na olympiádu nebo vy přímo jako hráč?
Ano, měli jsme v roce 1960 výborný tým, kdy jsme byli pátí na olympiádě, tam jsme o třetí místo prohráli v nastavení s Itálií o bod. Podruhé jsme hráli v Montrealu, kde jsme byli šestí. Jinak jsme moc ty úspěchy neměli, pouze v roce 1946 jsme vyhráli mistrovství Evropy. Vícekrát jsme byli druzí nebo třetí.

Nakoukl jste do některého z reprezentačních týmů?
To se mi podařilo, ale byl jsem tam spíše jako náhradník, jedenáctý, dvanáctý. To člověka samozřejmě netěší, když je zvyklý hrát. Jako hráč jsem byl ještě kapitánem juniorské reprezentace a za lvíčata, které byly vlastně druhým národním týmem, jsem dlouho hrál. Podíval jsem se na Mistrovství Evropy v Turecku, kde jsme byli druzí.

A co se týče olympiád přímo?
Měl jsem smůlu, že jsem se v roce 1960 nedostal. Byl jsem v tréninkovém táboře, ale zranil jsem si kotník, takže mě nevzali. To byla škoda, jak jsem již řekl, bylo to pak naše nejlepší umístění na hrách.

V poslední době se na olympijské hry dostávaly spíše české ženy než muži.
Ženy byly vždycky lepší než my, měly lepší výsledky. Olympiádu ale nikdy nevyhrály, mistryně světa byly, párkrát také druhé. Ještě pořád mají dobrý mančaft, i když teď přišel generační problém, kdy ty druhé ze světa odcházejí a dorůstají teprve mladší děvčata, hlavně v USK.

Letos máme šanci se do Ria dostat, dostali jsme se hodně daleko, ale čeká kvalifikace v Srbsku. Jak to vidíte vy?
Právě Srbsko je výborné, bylo ve finále mistrovství Evropy. Myslím, že to pro nás bude neřešitelné, i když to mužstvo je teď dobré. Sleduji Nymburk a naše dva nejlepší, Satoranského a Veselého. Přál bych jim uspět, ale v Srbsku to bude hodně těžké.

A koho favorizujete na vítěze samotného olympijského turnaje?
Pokud přijede Amerika opět s hráči z NBA, tak nebude mít soupeře.

Ve čtvrtek pokračuje olympijský seriál na stránkách Berounského deníku, tentokrát se budeme věnovat silniční cyklistice.