Kliknutím zvětšíte„Všechno skončilo hrozně rychle. My se hned sebrali a odjeli na hory, kde jsem strávil poslední týdny. Je tam zahrada, hřiště, příležitosti na výlety, aniž bychom potkali člověka,“ přiblížil Hruban svůj aktuální program.
Český reprezentant zároveň prozradil, jak vnímá předčasně ukončenou sezonu, o mistrovi i baráži se teprve rozhodne: „Myslím, že pro nikoho nebude důležité, jestli dostaneme titul. Možná pro klub směrem k partnerům či pro nasazování do Ligy mistrů, ale nám hráčům to nepřinese ten pocit dobře odvedené práce po posledním zápase. Titul by se tak uděloval spíše kvůli organizačním věcem, než že by nám to něco přineslo.“
Ať už bude závěrečný scénář sezony NBL jakýkoliv, Hruban se může s Nymburkem ohlédnout za super jízdou: „Neměli jsme jen výsledky, ale předváděli jsme i dobrý basket. Pro mě to byla nejlepší sezona v kariéře. Za poslední rok si vše sedlo. Kolikrát jsem byl sám překvapený.“
Vojtěch Hruban také pro klubový web Nymburka okomentoval mnohé záležitosti ze své kariéry. Co všechno na sebe prozradil?
O dohrávání Ligy mistrů v září…
Jsem rád, že se soutěž nějak dohraje. Ale nebude se to brát jako ukončení té dosavadní sezony, ale spíše jako začátek nové. Bude to, jako když jsme před lety hrávali kvalifikaci o Euroligu. Budou to hrát úplně nové týmy, bude to pěkný basket, nad vítězem však bude viset velké ALE. Jsem rád, že jsme se kvalifikovali na tenhle turnaj, který může být pěkný.
O výkonech v sezoně…
Neměli jsme jen dobré výsledky, ale předváděli jsme i dobrý basket. O to víc mrzí, že to skončilo předčasně. Můžeme ale mít dobrý pocit, že jsme odvedli práci, jak jsme měli, a jen tam do toho zasáhla neviditelná ruka osudu. Za nás sezona proběhla nejlépe, jak mohla. I pro mě to byla nejlepší sezona v kariéře. Za poslední rok si vše sedlo správně. Kolikrát jsem byl překvapený tím, že jsem měl tolik dobrých zápasů po sobě.
O pozici nejlepšího střelce historie Ligy mistrů…
Vůbec mě to nenapadlo. Ráno jsem otevřel Facebook, tam na mě vyskočila moje fotka a chvíli jsme na to brejlil, co to vlastně je. A pak mi začalo docházet, že je to možné. jsem asi jeden z mála, který odehrál kompletní čtyři sezony Ligy mistrů. K tomu člověk potřebuje dávat body a také dlouho vydržet. To je hlavní důvod, proč tam jsem. Vím, že za mnou je Kevin Punter, který nehrál všechny čtyři sezony. Kdyby hrál dál, tak bych byl až za ním, protože Kevin je výborný střelec, což dokazuje i v Eurolize. Pak jsou tam lidi, kteří měli zranění, takže já mám oproti nim výhodu třeba šesti zápasů.
O Martinu Křížovi…
Když bylo Martinovi 16 let a mně dvacet, tak jsme spolu bydleli na Folimance. Já už se chtěl stěhovat jinam, a jelikož byl Martin docela otravný, což sám uznává, tak to mé stěhování uspíšilo. Po dvou měsících jsem zmizel. Proto s ním nebydlím ani teď při zájezdech. Ale myslím si, že se to dost zlepšilo. Když chce, tak umí být otravný, ale dělá to hlavně kvůli zábavě. Už se jinak umí chovat i seriózně. Kdybychom teď byli spolu na pokoji, tak by nebyl absolutně problém.
O sázkách s Martinem…
Tehdy jsem se s ním vsadil, že nevyhraje s USK titul do 19 let. Kdyby prohrál, musel by sníst talíř hub, které nesnáší. Myslím, že to měla být polévka z hlívy. On ale vyhrál, a tak jsem musel jít do zoo podívat se na hady, ze kterých mám velkou fóbii. Byl to pro mě tak hrozný zážitek, že si ten den vlastně vůbec nepamatuji, jak jsem byl mimo. Podle mě jsem tím svou fóbii ještě prohloubil. Nemohu se koukat ani na tu reportáž v televizi. Sázka původně byla, že se na hady půjdu jen podívat. Chytil se toho ale Honza Smetana a dohodl, že hada dostanu do ruky, což pro mě výrazně ztížil. Kdybych to věděl, tak si to rozmyslím a nevsadím se s ním. Hadi mi vadí opravdu hodně. Vadí mi i na obrázku, kreslený, dokonce i zapnutá hadice na zahradě a ten její pohyb, což je pro mě ten spouštěč. Hadům se vyhýbám velikým obloukem.
O odložení olympiády a ME…
Může to být naše výhoda. Mladí hráči jako Víťa Krejčí, mohou dospět a mohou nám hodně pomoc. A náš tým není tak starý, aby někomu z nás odešly kolena a kotníky, aby musel končit. Takže věřím, že vydržíme minimálně na stejném levelu. Jediný otazník visí nad Blakem Schilbem, ale ten je nesmrtelný a věřím, že to ještě dá.
O přihlášení Krejčího na draft do NBA…
Nejsem zas takový odborník, abych si tipnul, jestli ho někdo vybere. On to zkusil proto, aby zkusil zaujmout nějaký tým, který by po něm mohl sáhnout třeba ve druhém kole, což by bylo super. Načasování není ideální, protože v kontextu toho, co se teď děje, tak je otázkou, jestli ho vůbec pustí do Ameriky na workouty. Všichni vědí, že je těžší se do NBA dostat, než se tam udržet. Saty šel na draft už jako hvězda Sevilly a španělské ligy a bylo jen otázkou, který tým po něm sáhne. Víťův úkol je teď zaujmout alespoň jeden tým, aby po něm sáhl.
O snech…
V dětství to bylo hrát NBA. Pak jsem spíše chtěl s basketbalem v sedmnácti skončit, než mě Ken Scalabroni v USK přemluvil, že by to byla škoda. Od té doby jsem si dával spíše jen postupné mety, které jsem ale několikanásobně překonal, takže pro mě ani nemá smysl mít nějaké sny. Teď je tam teda šance hrát olympiádu, což tedy ještě nedávno bylo naprosto nereálné, źe jsem o tom ani nesnil. Tak teď tedy takový sen mám.
O čísle 77…
Od dětství jsem hrál se sedmičkou. Před třemi roky jsem se ale pokoušel dostat do zahraničí. Nabídek byla spousta, ale žádná, kvůli které bych si řekl, že půjdu ven. Takže jsem se do Nymburka vrátil, ale to už měl sedmičku Martin Kolář. Nechtěl jsem mu ji brát, tak jsem přešel na číslo 77. A to se mi možná líbí ještě více a přemýšlím, jestli si ho nemám dát i v reprezentaci.
O Tomášovi Satoranském…
My se spolu známe strašně dlouho. Poprvé jsem se potkali na hřišti, když mně bylo asi 15 let. S ním se hraje strašně dobře, protože on je typ rozehrávače, který dělá spoluhráče lepšími. Teď na MS bylo vidět, jak strašně narostl jako hráč a lídr. A u mě s Jardou Bohačíkem to bylo vidět možná více než u ostatních, protože jsem věděli, že když se uvolníme, tak míč od něj dostaneme. A pak už bylo na nás, abychom tu střeli proměnili, což už je ta lehčí část. To šesté místo na MS jde z obrovské porce za ním.
O trenérovi Amielovi…
Byl prvním trenérem, který změnil mojí hru a udělal ze mě spíše střelce, než obranného specialistu. Nutil mě více střílet a věřil mi, že jsem schopný být hráčem, který bude táhnout tým v útoku. Za to mu patří dík. Ze začátku jsem s tím nebyl ztotožněný, protože jsem to dlouho nedělal. Ale on mě k tomu dokázal přesvědčit.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
