Odolka už dneska nějakou dobu k nejužší špičce nepatří. Před pár lety ani nehrála extraligu, loni pokazila závěr sezony a zdánlivě jisté play off bylo fuč. Ale na dlouhá zklamání tady nejsou. Klub z pouze pětitisícového města je dál českým volejbalovým fenoménem. A co nevyšlo loni, může klidně klapnout letos. Kvalita je v týmu dál velká.

„Loni to bylo samozřejmě zklamání a my uděláme maximum, aby se to už neopakovalo," říká předseda klubu Pavel Horák.

Zajímavá postava a tak trochu spasitel Odolky. Přestože rodilý Pražan už roky žije v Novém Městě nad Metují, kam se oženil, vede klub ze 170 kilometrů vzdáleného města. Což přináší problémy, ale řešitelné. „Díky lidem, na které se mohu spolehnout, v čele s mou pravou rukou Tomášem Havlátem, se to daří. V klubu samozřejmě nefunguji každý den, ale jednou týdně dojíždím a obstarám vše potřebné," popisuje Horák.

A proč je spasitelem slavného volejbalového klubu právě on? Když byla Odolka před pár lety v problémech, její hlavní tváře z hnutí VVV (Vraťme volejbal Vodolce) právě Horáka jako svého kamaráda požádaly, aby funkci šéfa vzal on. Kývl.

„Bylo to na jaře 2010, kdy za mnou přišel Vladimír Bednář, jeden z lidí, kteří vytvořili VVV, že je reálná možnost vytáhnout Odolku zpátky do extraligy. Volejbal mně dal spoustu krásných zážitků, poznal jsem s ním svět i spoustu kamarádů, a tak jsem po krátkém váhání kývnul. Protože si myslím, že volejbal tam patří jako výroba letadel do Vodochod," popisuje Horák, proč jeho rozhodnutí znělo – ano.

FATRA Zlín - AERO Odolená VodaZdroj: DENÍK/Jan KarásekTo ještě ale netušil, jak těžké je financovat vrcholový sport. A ač se snažil, jak mohl a lidé fandili, tak finance pomalu docházely. Naštěstí přišel do vedení Pavel Satoranský, což je otec úspěšného basketbalisty Tomáše, s Michalem Flidrem. „Společnými silami jsme přesvědčili vedení Aera Vodochody a představitele města Odolena Voda, že to myslíme vážně. S jejich pomocí, finančními prostředky a pomocí mnoha lidí kolem se snažíme o návrat odolského volejbalu tam, kam patří," říká Horák.

Mrzí ho pouze, že Odolena Voda je malým městem, a proto ho míjí podpora krajských a státních institucí. Je zde prostě málo potenciálních voličů. „Ale i tak jsme rádi a jsme vděční za podporu všech lidí a společností, kteří nám pomáhají nejenom finančně, ale i materiálně a podporují sport na Odolce."

Co je naopak skvělé, je růst mládežnické základny a nejen volejbalové. A také fandové v hledišti. Ti patří mezi nejlepší v lize a klub jim za to hodně děkuje.

Volejbal není fotbal, ale i tak se v něm dnes pohybují slušné peníze. A tak v české extralize vidíme velmi slušné hráče z jiných zemí, čímž se zvyšuje úroveň soutěže. Výjimkou není ani Odolka. Letos za ni hraje reprezentant Portorika Steven Morales, který má zkušenosti ze světové ligy, Radoslav Prešinský, s jehož pomocí postoupilo Slovensko na ME, a v Odolena Vodě už dobře známý Brazilec Evandro. Ten si zahrál brazilskou superligu za Canoas, prošel tureckou ligou a teď se vrátil podle svých slov proto, aby Středočechům oplatil, co mu dali při jeho startu v kariéře. „Mladí a talentovaní cizinci, kterých je ve světě velké množství, rádi přijmou nabídku z naší ligy, aby se ukázali v Evropě a nastartovali svoji kariéru do špičkových klubů. Věřím, že ve spojení s našimi kluky se popereme v extralize minimálně o to play off," dodal Pavel Horák.

Havlát. Dobrá duše klubu

Je to ještě mladík a volejbal nikdy závodně nehrál. Přesto se Tomáš Havlát stal jednou z nejdůležitějších postav slavné Odolena Vody. A předseda Pavel Horák si bez něj fungování klubu nedovede představit.

Tomáš byl roky šéfem místního fanklubu. Jeho oddanost a zároveň šikovnost a pracovitost ho ale vynesl do jiných výšin. Dnes je schopen zastat roli sparingpartnera hráčům áčka, dělá vedoucího týmu i maséra. S kolegyní Monikou Vodičkovou trénuje přípravku a vede i žákovské kategorie.

„Volejbalu jsem obětoval hodně. Vystudoval jsem kvůli němu i sportovní fakultu. Osobní život tím sice trpí, ale volejbal a Odolka jsou moje srdeční záležitosti," říká sedmadvacetiletý chlapík.

Ten je jako masér i určitou vrbou, od hráčů toho vyslechne opravdu hodně. Stesky, bolístky, trápení. Vždycky se snaží pomoci.

„Když to umím, poradím, a když na to přijde, mohu i vynadat, samozřejmě v dobrém. A když mají nějaký problém, třeba zranění, musím vyzvídat. Pokud vyzvím, mohu to tlumočit trenérovi, aby věděl, že hráč má ten a ten problém. Sami by to kolikrát neřekli," myslí si Havlát, jehož vzdáleným příbuzným je slavný hokejista Martin Havlát.

Sám má ale sportovní cíle nastaveny jen volejbalově. Mistrovský titul, který Odolka získala naposledy v roce 2004 (úspěšný tým se pak stěhoval do Kladna), by byl krásný, ale i Havlát tuší, že rovnat se týmům jako České Budějovice a Liberec ještě Aero nemůže. „Ale pokud v nějakém časovém horizontu dojdeme na úroveň, abychom se s nimi o titul mohli prát, bude to super. Aktuálně máme šanci na play off, a tam už se může stát cokoli. Mohou se pobláznit lidé, hráči, nikdy nevíte," usmívá se „vodolskej" srdcař.