Karel Jonák je multisportovcem, který zvládne všechna odvětví pohybových činností. Nejvíce se do podvědomí fanoušků na Berounsku zapsal v nohejbale, kde hrával i druhou ligu. V současné době pro změnu předává své zkušenosti malým fotbalovým adeptům v Komárově, kde také sám ještě hraje za starou gardu. Karlu Jonákovi je 45 let, bydlí v Újezdu a v době nouzového stavu jako IT pracovník konstrukce Buzuluk Komárov čerpá čtrnáctidenní celozávodní dovolenou, ale zároveň má alespoň brigádu.

Kde a s kým přežíváte nouzový stav?
Nejčastěji jsem sám ve svém domě se zahradou.

Teď se nejvíc věnujete fotbalu, jak dlouho?
Fotbal jsem hrál od pěti let do pětatřiceti, potom už jen takové záskoky v nižších soutěžích bez většího nebo žádného tréninku. Současně s fotbalem jsem hrál nohejbal od devíti do dvaatřiceti let, a to od dorostenecké ligy až po extraligu, kde jsem působil osm sezon. Po tříleté pauze jsem ještě pět let pomáhal Zaječovu, kde jsme pak tři sezony bojovali dokonce ve druhé lize.

Jak moc vám nouzový stav omezil sportovní život?
Museli jsme přerušit tréninky a soutěže mládeže, přitom jsme byli pomalu celý týden na hřišti. O tři neděle dříve nám skončila také hokejová sezona a už nešlo jet si ještě zalyžovat na konec zimní sezony.

Jak se nejlépe udržujete v kondici?
Manuální prací a výšlapy po lese za domem.

Jaký domácí trénink byste doporučil všem?
Když jsem se potřeboval dostat rychle do kondice, tak jsem skákal švihadlo. Dvakrát denně přes hodinu a k tomu běh. Tak to šlo nejlépe, když jsem studoval a bylo zkouškové období (úsměv).

Co vás současná situace naučila?
Nikam se nesmí, tak je doma čas na věci, které jsem chtěl udělat.

Roušku jste si ušil vlastní nebo jste ji dostal?
Dostal jsem ji od sousedů.

Na co se nejvíce těšíte, až nouzový stav skončí?
Těším se, až se zase rozběhne normální život. Začne se hrát a trénovat. Sejdeme se s rodinou a kamarády (úsměv).

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník