Jak byte zhodnotil vystoupení českého týmu na šampionátu?
Byl to pro nás úžasný turnaj, protože se nám podařilo propracovat až do utkání o páté místo. Dostat se do závěrečné fáze turnaje, to je neskutečné. Samozřejmě, každý tým chce končit vítězstvím. V první půli jsme ukázali, proč jsme se probojovali až sem, ve druhé ale Srbově předvedli, jak jsou skvělým týmem. A mají Bogdanoviče, nejlepšího hráče mistrovství.

Znovu jste potvrdili vaše heslo Rvi se jako lev.
Chtěli jsme do toho jít a ukázat i proti Srbům, proč jsme na tomto turnaji byli úspěšní. Ve třetí čtvrtině jsme však podle mě špatně četli jejich hru, kdy zapínali v pick and rollech a i když jsme se snažili, už jsme neměli takové nohy jako předtím. Ale myslím si, že by nám prohra ze Srby neměla zkazit pocit z tohoto turnaje.

V jaké umístění jste věřil před začátkem turnaje? 
Abych se přiznal, tak jsem ani neměl žádná očekávání. Chtěl jsem postoupit ze skupiny, což se nám podařilo. Pak už jsem to nechával zápas od zápasu. Neměl jsem žádné plány. Postup ze skupiny byl prvotní cíl. To co jsme dokázali, bylo nad plán nás všech.

Vaše přítomnost se podepsala i na ostatních hráčích. Zdálo se, že jste z nich najednou udělal hvězdy. 
Neřekl bych, že je to moje zásluha. To sebevědomí načerpali v kvalifikačních zápasech. Určitě jsem někdy spoluhráče psychicky podpořil, ale oni se snažili ukázat, že se v České republice hraje dobrý basketbal. A že jsou dobří hráči.

Zmínil jste Bogdanoviče. Pravě s ním svádíte bitvu v hlasování fanoušků o nejužitečnějšího hráče šampionátu. Víte o tom?
Říkala mi o tom manželka, ale já takovým věcem nedávám moc velkou pozornost. To ani nemá cenu. Je hezké, že to fanoušci sledují a podporují mě, ale myslím si, že on měl turnaj lepší než já. A ukázal to v posledním zápase. 

Jak jste na dálku prožívali ohromný zájem o basketbal ve vlasti?
Byli jsme pozitivně překvapení a chtěli jsme si to užívat co nejdéle, což se nám povedlo, jsme tu prakticky do konce turnaje. Zároveň se těšíme domů za rodinami. Vždyť společně s přípravným turnajem v Koreji jsme daleko od domova asi měsíc. Určitě za týden už byla v týmu nějaká ponorka. Turnaj si ale budeme pamatovat do konce našich životů a hrozně rádi se k němu budeme vracet.

V neděli je na programu finále. Věříte víc Španělsku, nebo Argentině?
Vidím to padesát na padesát. Nejsem schopný říct, kdo bude favoritem. Španělé mají trochu víc zkušeností, ale mě se zase líbí jak hrají Argentinci. Jsou mi fakt sympatičtí tím jak brání a dávají do hry neuvěřitelnou energií.

Za chvíli nastoupíte do letadla, proč neletíte s ostatními spoluhráči?
Bohužel se nám nepodařilo zajistit letadlo pro všechny, tak letíme na skupiny. V neděli se ale ještě setkáme v Praze, protože máme naplánovanou společnou večeři. Tento turnaj si takovéto zakončení zaslouží.

Co budete dělat v letadle?
Budu se snažit odpočívat a také mám doma spoustu povinností před odletem do Chicaga. Jsem hlavně natěšený, až uvidím rodinu.

Řada vašich spoluhráčů líčila, že se těší na české jídlo…
Mám to trochu podobně. Já asijské jídlo miluji, ale už je to měsíc a všeho moc je po chvíli špatně. Přeci jenom u nás je výběr v jídle větší. Bylo to prostě už dlouhé, ale vzpomínky jsou úžasné.