Jaké je to soutěžit svázaný ve dvojici – doslovně i jako nevidomý, či jeho navigátor? Po jedné noze? Na čtyřech? Děti z mělnické Základní školy J. Matiegky si měly možnost vyzkoušet závody s nejrůznějšími handicapy pod dohledem nejpovolanějšího. Jedním z úspěšných sportovců, který vedl jejich olympijský trénink jako odměnu v projektu Sazka olympijský víceboj, byl Jiří Ježek. Bývalý profesionální handicapovaný sportovec je s šesti zlatými medailemi nejúspěšnějším cyklistou paralympijské historie.
„Přihlaste se, kdo děláte nějaký sport?“ vyzýval školáky během přesunu mezi dvěma z celkem čtyř stanovišť. Les rukou okamžitě letěl vzhůru. „Fotbal! Házená! Hokej! Atletika!“ dostávalo se odpovědí Jiřímu Ježkovi.
close
info
Zdroj: Deník
zoom_in
O tom, že zavítal do školy, která sportem žije, nebylo během dvouhodinového „hemžení“ v jedné z tělocvičen sebemenší pochyb.„Naše děti se hýbou velmi rády. U nás spíš máme problém vybrat ty, které soutěžit nepůjdou,“ předeslala v úvodu tělocvikářka Jiřina Liptáková, jejíž škola absolvovala olympijský trénink už potřetí. Na konci neskrývala nadšení: „Tak úžasný trénink s olympionikem jsme ještě nezažili. Za vše Jiřímu Ježkovi moc děkujeme. Dětičky z něj byly nadšené. Celý Sazka olympijský tým je skvělý, úžasný.“
Menší, větší, mladší, starší, kluci, holky… s připravenými slalomy si hladce poradili členové všech čtyř týmů, když ne napoprvé, napodruhé určitě. Právě zlepšování se bylo spolu s dalšími hodnotami olympismu přátelstvím a respektem hlavními náměty setkání. Vítězové? Pro medaili si na závěr po shlédnutí krátké kouzelnické šou přišli úplně všichni.
„Dobrá akce. Líbí se mi i to, že můžeme poznat a vidět naživo osobnosti z olympiády. Je to pro nás motivace,“ přivítal možnost vyzkoušet si různé disciplíny a handicapy čtrnáctiletý Ondřej Korbelář, jinak fotbalista FK Neratovice/Byškovice.
„Závodit ve dvou je horší. Oba, co spolu běží, musí spolupracovat,“ přidal své postřehy o tři roky mladší Šimon Krejčí po absolvování tratě v „koutu“ Jiřího Ježka. Dvojice se spoutanýma nohama tam běhaly, přeskakovaly, lehaly si a znovu vstávaly.
„Děti v Mělníku jsou skvělé. Jednak byly sportovně velice dobře připravené a nadané, ale také velice dobře reagují, což bylo vidět nejen při cvičení. Pro mě nádherné dopoledne,“ podělil se o dojmy čtyřiačtyřicetiletý šampion Ježek. Že má podobné akce rád, nemusel ani vyslovovat. Bylo to vidět na první pohled. Energií a optimismem sršel, a to byl chvílemi mezi žáky i učitelským sborem téměř na roztrhání.
Při slavnostním nástupu se během dotazů od dětí rozpovídal i o tom, jak se od fotbalu, který hrál coby žáček dokonce za Spartu, dostal k cyklistice. Řeč tedy nutně přišla i na nehodu, která mu v jedenácti letech navždy změnila život. „Před stadionem Sparty jsem vlastní nepozorností vběhl pod náklaďák. Přišel jsem o nohu. A bylo jasné, že fotbal hrát nemohu,“ zahájil svou zpověď.
Přetrvávající láska ke sportu jej později přivedla na kolo. „Začal jsem závodit, zlepšovat se. Začalo mě to bavit. Chtěl jsem vyhrávat a jezdit po světě na velké závody,“ líčil a připomněl hlavní zlom v později oslavované kariéře. Považuje za něj zisk prvního titulu mistra Evropy a následnou nominaci na olympiádu. V Sydney pak v pětadvaceti vyhrál svou první zlatou a zdaleka ne poslední velkou medaili.
„Úplně se mi otočil svět. Začal jsem toužit být nejlepší na celém světě, což se mi nakonec podařilo,“ ohlédl se za aktivní dráhou, za kterou udělal tečku před dvěma lety.
Na stupně vítězů vystoupal během čtyřech svátků pod pěti kruhy celkem jedenáctkrát, další vavříny pravidelně přidával na mistrovství světa. A vrátit se dokázal i po ošklivém pádu a vážném zranění v roce 2014.
„I když na začátku je nějaká drobná nevýhoda, překážka, stojí za to jít za dětským snem. A makat. Vždy jsem trénoval víc než ti největší soupeři a potvrdilo se mi, že je to ta nejlepší cesta. Sport je nádherný důkaz toho, že když si člověk za něčím jde, může to dokázat,“ zmínil Jiří Ježek. Své o tom ví asi jako málokdo…
