I když pro každého znamená tento fyzicky náročný sport něco jiného, nedovedou si přestavit, že by s ním v nejbližší době skončili. Nyní mají za sebou úspěšnou sezónu, ale přesto nezahálí a posilují fyzickou kondici.

K veslování se dostali přes své kamarády, i když trochu paradoxně každý svou vlastní cestou. „Dřív jsem hrál basketbal a když mi kamarád řekl, ať zkusím veslování, už jsem u toho zůstal. Chytlo mě to i z toho důvodu, že se jedná o silový sport a já měl najednou větší kondici a sílu. Už jsem nebyl takový hubeňour,“ směje se Ondra. Jeho sestra Bára přešla k veslování z tance. „Šla jsem se podívat na kamarádku a zaujalo mě to natolik, že jsem se rozhodla to také zkusit. Od té doby jsem veslování propadla,“ přiznává Bára.

Podle Ondry je veslování sportem, který je náročný na přípravu. Přesto, že se občas ptá sám sebe, proč to vlastně dělá, stojí to prý za to. „V létě se jezdí po závodech a trénuje se na řekách. V zimě se jezdí v halách na přístrojích, které jsou schopné simulovat veslařskou dráhu,“ vysvětluje Ondra. „Někdo by řekl, že v tom není až takový rozdíl, ale není to pravda. Člověk, který tolik neovládá techniku, může na trenažéru zajet skvěle, ale na vodě nemá šanci,“ doplňuje Bára.

Jejich tréninky se skládají nejen z veslování, ale podle obou je důležitá také fyzická kondice, která se cvičí buď v posilovně, nebo během. Ondra s Bárou tak stráví trénováním neuvěřitelných šest dní v týdnu. Denně to znamená zhruba tři hodiny. Podle skvělých výsledků, které oba mají, to však evidentně stojí za to. „Oba se na soutěžích účastníme všech disciplín a musím přiznat, že letošní sezóna byla celkem úspěšná. Na začátku června jsem jel v Praze primátorské osmiveslice. Jeli jsme společenství s klukama ještě ze třech jiných oddílů a vyhráli jsme to. Byl to můj nejlepší výsledek a navíc tam byla skvělá atmosféra,“ říká Ondra. Pro Báru to byla celorepubliková soutěž. „Normálně jezdím za juniorky, které jsme
v Třeboni vyhrály, a to v kategorii nepárová čtyřka bez kormidelníka, ale na těchto závodech jsme neměly vlastní kategorii a musely jsme jet za ženy. Přesto jsme se umístily jako druhé, což chápu jako velký úspěch,“přiznává Bára.

A co budoucnost? Tu vidí oba až překvapivě jasně, i když každý po svém. „S veslováním určitě jen tak neskončím, ale do budoucna to asi nebude moje priorita. Chci udělat maturitu a dostat se na FTVS. Pak bych si chtěl najít dobrou práci, abych byl schopný zabezpečit rodinu. Rád bych přitom stíhal i veslování, ale to se všechno uvidí,“ prozrazuje Ondra. Bára by chtěla jít studovat stejnou školu jako bratr. Chce se však dál věnovat sportu. „Veslování vidím jako svoji budoucnost a bylo by mi líto, kdybych nemohla dělat to, co mě nejvíce baví. Vím, že to bude hodně těžké, ale u sportu bych chtěla zůstat co možná nejdéle,“ přeje si Bára