Dvojnásobný bronzový medailista z maďarského Egeru Zdeněk Liehne poskytl Deníku rozhovor.

Dalo by se říci, že rok 2016 vyvrcholil evropským mistrovstvím, které pro vás bylo úspěšné.
Mistrovství Evropy v praktické střelbě se konalo v maďarském Egeru. Startoval jsem v českém týmu společně s Josefem Rakušanem, Petrem Znamenáčkem a Jaroslavem Václavíkem. Družstvo máme v podstatě dost podobné s mírnými obměnami. Povedlo se nám třetí místo.

Skončili jste tedy třetí. Dalo se dosáhnout na zlato?
Reálné to asi bylo, podmínky na střelnici k tomu ale úplně nebyly. Kluci si stěžovali, že se jim závod nepovedl tak, jak by si přáli.

Vy osobně jste ale musel být spokojen, když jste dosáhl na medaili.
Tušil jsem, že bronz mezi jednotlivci je reálný, i když v průběhu sezony tomu nic nenasvědčovalo.

Které věci tomu nenahrávaly?
Na začátku sezony jsem hodně řešil sponzoring, dále s jakou zbraní a v jaké divizi budu střílet. V podstatě ještě dva měsíce před mistrovstvím Evropy jsem ještě nevěděl, jaké náboje budu používat a všechno jsem ladil za chodu během závodů a tréninků.

Každý zná z olympiády sportovní střelbu. V čem se praktická střelba odlišuje?
Závod se dělí na několik stanovišť, čím vyšší je obtížnost závodu, tím je jich více. Na mistrovství Evropy jich bylo čtyřiadvacet, což znamenalo čtyři střelecké dny. Na každé situaci je určitý počet terčů, různě rozmístěných a situace může být krátká, střední nebo dlouhá. Terče v situacích může střelec řešit v jakém pořadí chce a jak rychle je zasáhne, je jen na něm. Nastřílené body v terčích se pak dělí naměřeným časem.

Přibližte nám, jak ta stanoviště vypadají. Pohybujete se v zákrytu nebo děláte třeba salta?
Pohyb je mezi různými překážkami, krytí není pravidly nějak stanoveno. Jsou tam pouze přešlapové linie a střelec má většinou pouze výchozí bod a ví, kde jsou ty terče rozmístěny. Jakou si střelec stanoví taktiku, je na něm, aby byla pro něho co nejpříjemnější a současně co nejrychlejší.
Takže se vám to na šampionátu povedlo dobře. Jak poté hodnotila rodina, která se praktické střelbě také věnuje, váš úspěch?
V Maďarsku se mnou nebyli, takže jsme si o tom povídali až doma. Úspěch to byl, když se člověk podívá do první desítky, tak tam bylo devět lidí, kteří mohli být od druhého do desátého místa. První místo je pro nás trochu nedostižné, protože už dlouhé roky vévodí Francouz Erik Grauffel, který je profesionální střelec a pětinásobný mistr světa, jehož výkony by se daly přirovnat ke sprinterovi Usainu Boltovi. Bylo to o tom ovládnout hlavu, jelikož na špičce už umí střílet úplně všichni.

Kolikátá je to vaše medaile z velkých světových soutěží?
Těch týmových medailí za ta léta už pár bylo i na světě. V jednotlivcích jsem skončil zlatý na MS v roce 2005 ještě jako junior. Povedlo se mi jedno stříbro na austroasijském mistrovství, ale tam se Evropané nepočítali, bylo to otevřené klání.

Když se podíváme do Evropy, který z výsledků kromě bronzu považujete letos za nejlepší?
Byl to Extreme Euro Open, závod level 3, asi druhý nejdůležitější v této sezoně. Tam jsem skončil za Erikem Grauffelem druhý, i když s trochu větším rozdílem. Ta špička tam byla dost podobná.

Jak dlouho trvá cesta k takovému úspěchu?
Já jsem byl poprvé na střelnici v osmi letech. Občas jsme trénovali s tátou a bráchou, v patnácti jsem si udělal zbrojní průkaz pro sportovní střelbu a jezdili jsme na klubové závody. Zlomilo se to asi tři roky poté, kdy se v Čechách konalo mistrovství Evropy a tam jsem vyhrál juniory v kategorii Standard. Tou dobou se z koníčka stal hlavní kůň.

Mně se zamlada líbily zfilmované mayovky, kdy jsem se viděl v jejich hrdinech. Zažil jste něco podobného, u vás třeba u akčních filmů, ve kterých bylo hodně stříleček?
To asi ne. Filmy, které vidí člověk v televizi, hodně zkreslují a střelbu dělají jednodušší, než ve skutečnosti je. Každá desetina a setina sekundy je vykoupená hodinami tréninku. Jakmile se dostanete do určité úrovně, tak každý další posun je hodně těžký. Akční hrdinové mě minuli, měl jsem spíše vzory ve vítězích praktické střelby.

K tomu, aby se člověk zlepšoval, musí být podmínky. Kde trénujete?
V Berouně na Závodí. Otvírací doba je tam omezená, ve středu a čtvrtek odpoledne. Já se tam díky své pracovní době dostanu alespoň na chvíli. V sobotu a neděli dopoledne se tam dostanu také, když ostatní členové klubu nepořádají nějaké závody.

Pod kým jste vlastně registrován?
Jsem členem klubu IPSC Louny a zároveň členem Městského klubu branné a technické činnosti v Berouně. Náš klub má kolem šedesáti členů různého věku. Závodit se může od patnácti let.

Vy jste učitel. Ptají se děti někdy na závody?
Občas. O tomto střeleckém sportu se moc neví, málo se o něm píše, v televizi často neběží, takže si nedovedou představit, jak to tam vůbec probíhá.

Rok pomalu končí, co ten příští?
Ještě za dva týdny mě čeká jeden závod, kterým uzavřu sezonu. Začátkem listopadu půjdu na operaci s ramenem, po Vánocích začnu rehabilitovat a zintenzivním trénink. V dubnu budou první závody, a to bych chtěl být v plné síle. Vše vyvrcholí mistrovstvím světa ve Francii ve druhé polovině příštího roku.