Kam Karel Hladík přijel závodit, všude jej vítali s úsměvem. V republice snad není jediný závod, který by nezkusil a kde by jej neznali. Běhu na všechny vzdálenosti zcela propadl a věnoval se mu naplno. Pravidelně trénoval. Přestože nikdy neměl velkého sponzora a účastnické poplatky si většinou hradil sám.

Jeho největším zážitkem byla účast na Newyorském maratonu.

Vždy, když se přišel do redakce pochlubit další účastí na některém z prestižních závodů - třeba Pražském maratonu - dušoval se, že to byl určitě jeho poslední závod. Ale nebyl. Vždy se nechal zlákat dalším. Hladík byl pověstný svým závěrečným finišem. Ačkoliv vzhledem ke svému věku trať v posledních letech spíš už rychle prošel, než proběhl, v závěrečných sto metrech nezapomněl přítomným divákům a o několik generací mladším závodníkům ukázat, kolik je v něm stále síly.

„Karel Hladík se na startu Běhu Kovohutěmi objevil již při jeho 3. ročníku - 25. 9. 1971 a od té doby k jeho konání neodmyslitelně patřil, byl velice přátelský a vždy kolem sebe šířil dobrou náladu. Nelze nevzpomenout ani jeho sportovní výkony - vždyť i jako šedesátiletý dokázal na náročné dvanáctikilometrové trati pokořit hodinovou hranici. Samozřejmě nechyběl ani letošní září a nikoho z účastněných ani nenapadlo, že při příštím, kulatém ročníku Běhu Kovohutěmi se s tímto nestárnoucím člověkem už nesetkáme. K naší lítosti osud rozhodl jinak,“ říká smutně pořadatel Běhu Kovohutěmi Milan Tvrz.

Ještě na začátku listopadu laškoval, že by se chtěl dožít stovky. Tento sen si ale nesplnil. V sobotu 14. listopadu u sebe doma zemřel.

Poslední rozloučení s Karlem Hladíkem proběhlo v pátek 20. listopadu.