Kliknutím zvětšítePorovnání Ragnaröku s původním dílem se prakticky nelze vyhnout. Krom herních mechanik zůstal takřka nezměněné také soubojový systém. Zároveň Ragnarök příběhově přímo navazuje na předešlý díl a vystává tak zásadní otázka: Lze hrát God of War: Ragnarök bez toho, aniž bych hrál první díl severské ságy? Samozřejmě že dá, ale zásadně bych to nedoporučoval. Příběh si lze nechat v hlavním menu velmi zkratkovitě převyprávět, to ale rozhodně nestačí. Unikne vám jinak velká část podstatných informací, na kterých Ragnarök staví svůj děj.
I sami vývojáři jakoby automaticky počítali s tím, že hráč předešlý díl zná a bez okolků ho hodí rovnou do centra dění. Seznámení se základními herními mechanikami je pak také rámcové a pokud jste God of War ze severu nehráli, budou pro vás první krůčky za Kratose docela výzvou. Vzhledem k návaznosti obou příběhů jsme se tak rozhodli, že nebudeme vyzrazovat ani příběh prvního dílu. Ten náhodou nedávno vyšel také na PC, God of War: Ragnarök je ale jinak exkluzivním titulem pouze pro Playstation 5 a předešlou generaci.
V hlavní roli osud
Události z konce předešlého dílu způsobí počátek nelítostné fimbulské zimy, mytické předzvěsti Soumraku bohů. Vřeteno osudu se dá do pohybu a dávno vyřčená sudba se pomalu, ale jisté stává skutečností. Kratos, který má s osudem dlouhodobou nepříjemnou zkušenost, dělá vše pro, aby se vyhnul naplnění předpovědi a snaží se schovat před světem v midgardských lesích. Jeho syn Atreus je ale jiného názoru a za každou cenu se snaží získat odpovědi na své otázky. Z malého chlapce se již stal samostatný mladý muž, což dělá z Kratose pyšného otce. Tedy do té doby, než objeví, že má Atreus tajemství a nehodlá se o něj s otcem podělit. Atreus už ochranu nepotřebuje, nepotřebuje ji ale naopak Kratos?
Malý velký muž
Vzájemný vztah otce a syna je hlavním motivem celého příběhu, a přestože se zdá, že vztahové potíže byly v předešlém díle překonány, konflikt mezi oběma si nachází svou cestu v nezahojených starých ranách. Atreus má jako snad každý puberťák tendenci svému otci odsekávat, nedůvěřovat a mít na věc vlastní názor. Oproti předešlému dílu je tak synátor více v centru dění a mnohdy dokonce svého otce převyšuje. Ne snad, že by byl Kratův příběh upozaděn, vysloužilý bůh války je stále hlavní aktérem celého dílu, osud je ovšem spletitý a stejně tak i příběh celého Ragnaröku. Jednou z největších novinek tohoto dílu proto je, že si určité pasáže zahrajete také za samotného Atrea, který se tak trošku na truc svému otci vydává za vlastním dobrodružstvím.
Screenshot ve 4K pořízen z herní konzole Playstation 5
Hraju hru, nebo koukám na film?
Příběh God of War: Ragnarök je rozhodně jedním z nejlepších, který momentálně ve videohře můžete nalézt. Propracovaný scénář plný skvělých dialogů, mouder, ale také vtipných situací vás vcucne do děje a už nepustí. Psychologie jednotlivých postav je detailně propracovaná a každá z nich má v příběhu své místo. A to nemluvím pouze o hlavní dějové lince. Vedlejší úkoly sebou přináší nejenom hlubší poznání světa, ale i nitra jednotlivých postav. Sám Kratos také začal dává více najevo jiné emoce než jenom hněv nebo stoický klid a obzvlášť jeho postava se oproti předešlému dílu psychologicky hodně vyvinula.
Screenshot ve 4K pořízen z herní konzole Playstation 5
Vývojáři ze Santa Monica Studio vytvořili okolo tři a půl hodiny filmové sekvence, do které hra plynule a bez jakéhokoliv střihu přepíná, podobně jako v předešlém díle. Nemusíte si tak vždy být úplně jistí, jestli ještě hrajete, nebo zda-li se postava už ve filmovém střihu pohybuje sama od sebe. Zároveň ale hra působí jednotně a nedochází k žádnému zdlouhavému načítání scének. Atmosféru celé hry pak nádherně dokresluje skvělý soundtrack, který v sobě kombinuje severskou melancholii s dynamickými a mnohdy až pochodovými prvky. Celá hra má českou lokalizaci, takže titulky si užijete v češtině, stejně tak hlavní menu, záznamy v deníku a inventáře postav.
Více světla a více detailů
Na první pohled se nezdá, že by se grafická stránka hry od roku 2018 nějak pozměnila. Vývojáři použili stejný engine a zasadili příběh do stejných kulis. A co si budeme vyprávět, už předešlý díl byl svým vizuálem hodně nadčasový. I tak ale ke změnám došlo. Detaily jsou mnohem lépe vykreslené a nedochází k takovému prolínání textur. Hlavní grafickou změnu ovšem lze vidět v tom, jak vývojáři pracovali se světlem a barvami. Oproti předešlému dílu zmizel vybledlý šedivomodrý filtr připomínající skandinávské detektivky a nahradily ho zářivé světla a bohatá paleta různých barevných odstínů. Na obličejích postav je pak vidět více detailů a působí ještě realističtějším dojmem.
Animace jednotlivých úkonů jsou ale obdobné jako v předešlém díle. Kratos tak odendavá překážky z cesty úplně totožně a v souboji zabíjí stále stejným způsobem monstra, která jinak vesměs známé z minulého dílu. Když pak jednotlivé animace vidíte třeba po stopadesáté přestávají být zajímavé a spíše si přejet, aby rychle skončily. Je třeba ale vyzdvihnout, že přestože je hra dost velká, tak není nijak zvlášť „rozbitá“ a běží téměř bezchybně. Za celou dobu hraní se mi pouze jednou podařilo propadnout texturou pod zem, jednou se mi ztratily postavy z filmové scény a jednou mi Atreus vytrvale bránil projít skulinou ve skále a pokračovat v úkolu, což si vyžadovalo restart lokace.
Screenshot ve 4K pořízen z herní konzole Playstation 5
Devět světů, každý z nich k Ragnaröku odsouzen
Jednou z věcí, co byla původnímu dílu God of War často vyčítána, byl koridorový příběhový systém, který neumožňoval nijak zvlášť uhýbat z předem daného scénáře. Když tedy vývojáři ohlásili, že se v Ragnaröku půjde volně pohybovat po všech devíti světech, fanoušci nemohli uvěřit vlastním uším. Že by se z koridorovky stal otevřený svět? Ano i ne. Skutečně se během hraní dostanete do všech devíti světů, stále se ale jedná spíše o marketingový tah. V jednom světě se prakticky vůbec nepůjde volně pohybovat a hlavně nebudete mít ani motivaci se tam po otevření znovu vracet. Další svět zas slouží jenom k vybírání odměn za splnění výzev a do jednoho se budete moci volně podívat až po dohrání příběhové linky.
Odměny za vedlejší úkoly zas nejsou takovou motivací proto se do světů vracet, zkušenosti nutné k získání všech dovedností a přístup k dobrým předmětům získáte plněným hlavních misí. Přesto je prozkoumávání zákoutí hry a poznávání příběhu ta zábavnější částí God of War: Ragnarök. Cestou budete plnit logické rébusy, na jejichž řešení budete muset vždy přijít takřka úplně sami. Žádné nápovědy, žádné okázalé značení cesty. Postava, co s vámi bude cestovat, pouze občas prohodí větu jako „Hele, támhle nahoře“ nebo „Měl by jsi najít způsob, jak dál.“ Tak pěkně děkuji. O to větší ale pak cítíte zadostiučinění, když se vám podaří překážku překonat a otevřít tajnou truhlu s pořádnou kořistí, nebo zjistit, jak to bylo se svatbou Ódina a Freyji.
Screenshot ve 4K pořízen z herní konzole Playstation 5
Souboje jsou zábavné, přesto repetitivní a iritující
Starší díly série God of War byly šílené, krvavé hack and slash tituly, kde šlo prakticky do nekonečna mačkat dvě tlačítka a opakovat stále dokola ty samé kombinace. God of War z roku 2018 toto ovšem zcela změnit. Bojový systém se stal komplexnějším a bylo třeba u něj občas také zapojit mozek. Vývojáři se nijak netají, že se v tomto směru nechali volně inspirovat systémem herní série Dark Souls, kde je třeba taktizovat a promýšlet jednotlivé bojové tahy. Bohužel se oproti předešlému dílu vývojáři ze Santa Monica Studio nepoučili a v pravidelných intervalech servírují jeden a ten samý bojový vzorec stále dokola.
Screenshot ve 4K pořízen z herní konzole Playstation 5
Překvapivé pak je, že nejtěžší souboje mnohdy nezažijete s velkými bossy (a že jich je tedy v Ragnaröku požehnaně), ale s obyčejnými nepřáteli, kterých se zničehonic vyrojí pořádná skupinka a boj s nimi budete opakovat třeba i dvacetkrát. Může se tak stát, že strávíte hodinu průchodem přes jednu plošinu, abyste na jejím konci našli finálního nepřítele, kterého smete z povrchu zemského za několik minut. V návalu hněvu, kdy budete proklínat každého jednoho z vývojářů, se vám také reálně může stát, že zaseknete ovladač od Playstationa do obrazovky, jak Kratos svojí sekeru.
A ne, ovladač se vám pak na zavolání nevrátí zpět do ruky, stejně tak ani peníze za zničený televizor. Na začátku hry je tedy třeba moudře zvážit své schopnosti a vybrat si správně jednu z pěti nabízených obtížností. Pokud tak patříte spíše mezi rekreační hráče, není žádná ostuda zvolit třeba i druhou nejnižší obtížnost. Vaši sousedi to jistě ocení. Zároveň se od toho bude také odvíjet délka celé hry. Osobně mi na střední obtížnost trvalo dohrát příběh s několika vedlejšíma misemi asi na 30 hodin. Na úplné dohrání to bude průměrně tak 40 - 50 hodin.
Screenshot ve 4K pořízen z herní konzole Playstation 5
Nabít a zabít
Oproti předešlému dílu se nic moc v souboji nezměnilo. Komba zůstala velmi podobná s tou výjimkou, že na tlačítko trojúhelníku byla přidána možnost nabít element využívané zbraně a tím umocnit útok. Kratovi stále slouží dva staří služebníci – mrazivá sekera Leviathan a ohnivé čepele chaosu. Každá z nich bude mít svůj strom dovedností, kde si půjde zakupovat jednotlivé komba a schopnosti. Krom útoků na dálku a na blízko půjde také vylepšovat svojí technika, se kterou efektivněji využijete sílu vybraného elementu. Svůj vlastní strom dovedností pak má také Atreus.
Ten svým lukem buď střílí šípy nebo mlátí kolem sebe, jinou zbraň tedy vlastně nepoužívá. Velkým a moc milým překvapením je, že v druhé půlce hry Kratos získá novou hračku. Nechceme vás připravit o překvapení a proto neřekneme o co konkrétně se jedná. Bude to ovšem zbraň s vlastní silou elementu. Zároveň také pomůže překonávat některé překážky a rébusy v terénu, podobně jako sekera a čepele. Ze strany vývojářů se jednalo o skvělou volbu a také o jeden z mála inovativních prvků v soubojem systému. Jinak ale zabíjení monster bude spíše „nutným“ doplňkem k prožití příběhu hry.
Screenshot ve 4K pořízen z herní konzole Playstation 5
Shrnutí a hodnocení
God of War: Ragnarök je strhujícím eposem s jedním z nejpropracovanějších příběhů, který dnes u videoher můžeme nalézt. Nádherné grafické zpracování, efekty, filmové zpracování a dialogy postav dělají ze hry nadprůměrný titul. V tomto směru se vývojáři oproti předešlému díl ságy zlepšili, bohužel ale v ničem dalším. Otázkou tak zůstává, zda-li je vůbec špatně, že Ragnarök po herní stránce neprošel nijak výraznou mechanickou inovací.
Proč vylepšovat něco, co stále dobře funguje? Protože recyklovaná komba a animace jsou u hry, co má klidně i 50 hodin, a známe je z předešlého titulu, následně ohrané a nevyvolávají úžas. Hlavní síla předešlého dílu byla v revoluční změně, proto si vysloužila ty nejlepší hodnocení. U God of War: Ragnarök ale právě tento prvek chybí, a přestože se jedná o strhující a zábavnou hru, ke které se budete jednou v budoucnu chtít vrátit, stále působí jenom jako výborný datadisk k předešlému dílu a v hodnocení ho tak nepřekoná.
Hodnocení: 8/10
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
